1. Splněný sen

5. března 2012 v 21:01 | An |  Výplody chorého mozku aneb Co s člověkem dokáže intr
Tak a hned tu něco dávám :D Moje úplně první povídka :D Nikdy jsem nic moc nepsala, ale tak jako nuda je hrozná věc a nebýt mé drahé sestřenky, kterou tak trochu považuju za sestru, nikdy bych asi nic nenapsala :D Posu´dte sami jestli se mi to povedlo nebo ne :D

Byli na pláži. Svítilo slunce, ale foukal mírný vítr. Běželi, ona pořád před ním. Na sobě měla modročervené šaty. Vítr jí cuchal dlouhé hnědé vlasy, ale ona se jen smála. Tak hezkou dívku nikdy neviděl. Zamiloval se na první pohled. On měl své oblíbené bílé kraťase, triko žádné. Měl krásně vypracované tělo. Chtěl ji doběhnout, ale byla rychlejší.
"Copak, už nemůžeš?" zasmála se přes rameno.
"Však já si tě chytím" zamumlal.
"Kdo jsi? Známe se? Jak se jmenuješ?" pokračoval, teď už hlasitěji.
"Mín mluv, víc běhej" křikla jen.
"Ale kdo jsi?"
"Moje jméno není důležité, Donghae." Tak krásně vyslovila jeho jméno. Jeho srdce se zatetelilo blahem.
"Ale pro mě je. Řekni mi jej." žadonil. Otočila se a běžela pozpátku.
"Proč ho chceš vědět, k čemu ti bude?"
"Budu ho vědět, asi tě miluju." řekl. Málem zakopla, ale udržela se na nohou. To co jí řekl, ji ohromilo.
"Co mám udělat, aby si mi ho řekla?"
"Hm… chyť mě" zasmála se.
"Dobře. Platí."
Trochu přidala.
"Tak poběž, ty lenochu!"
"No počkej." Přidal, ale najednou se ozvalo zvonění.
Zvonění? S trhnutím se probral.
"Krám jeden!" zahromoval. Natáhl se po řinčícím budíku, zaklapl ho a vztekle jím mrštil na druhý konec pokoje. To už bylo popáté. Ten samý sen, ale než ji dohonil, jestli ji dohonil, zazvonil budík. Zahrabal se do postele, ale z kuchyně se ozvalo vyjeknutí následované salvou smíchu. Nabručeně se vyhrabal z postele, došoural se ke dveřím a šel se podívat, co se děje. U dveří do kuchyně málem vrazil do Teuka, který se, celý červený od smíchu, opíral o zeď a lapal po dechu, jako by právě uběhl maraton.
"Můžeš mi říct…?" zeptal se rozespale Hae.
"Hahahaha… uf… počkej chvilku…" vymáčkl ze sebe Teuk. Po chvilce se vzpamatoval a popadl dech.
"Až uvidíš Sungmina, tak pochopíš." Vyprskl znovu smíchy utíkal do pokoje, aby se mohl ,,uklidnit". Zaražený a nic nechápající Donghae vešel do kuchyně. Nic zvláštního tam nebylo. Kluci, mezi nimi i Tess, se drželi pultu, aby nespadli, protože ze smíchu je všechno bolelo. Pohlédl ke stolu na Sungmina, který v klidu snídal. Byl celý v růžovém, nic divného, tu barvu miloval. Tak moment. Celý? Hae si protřel oči a podíval se pozorněji. Zdá se mu to? Štípl se, ale nebyl to sen. Sungmin, ten blázen, měl RŮŽOVOU HLAVU! Jeho vlasy teď připomínaly žvýkačku. Začal se smát, až mu vytryskly slzy. "Mine… kdo ti… to udělal?" smál se Hae.
"Já. Nudil jsem se." Řekl klidně Min. V ten moment všichni znovu dostali záchvat smíchu. Na nějakou dobu zapomněl Donghae na sen a jen se smál.
O 15 minut později
"Uh… bolí mě celé tělo, dal si nám zabrat, Mine…" zaskučel zvedající se Heechul, už to nevydržel a podlomily se mu kolena, jako všem.
"Já tě namasíruju, chceš?" zeptala se vyzývavě Tess a mrkla na něj.
"Hm… to si nechám líbit" zavrněl Heechul a mrknutí jí oplatil. Chytli se za ruce a odešli do pokoje. Ostatní se také sebrali. Yesung si sedl vedle Mina a hrál si s jeho vlasy. Teuk se vrátil z pokoje a pokračoval v přípravě své snídaně. Donghae šel vykonat ranní potřeby, protože už by stejně neusnul. Cestou do koupelny zase přemýšlel o snu. Zamkl dveře, aby ho nikdo nerušil a sedl si na vanu. Čas plynul a Hae se přistihl, jak na ni myslí, a jak by bylo krásné, kdyby ji potkal. Přemýšlel o ní ještě
dlouho potom, co odešel z koupelny.
TESS A HEECHUL-MEZITÍM V POKOJI
Hned, jak vešli do pokoje, Chulie zavřel a zamkl dveře. Navzájem se vysvlékli a Chulie povalil Tess na postel.
"Nemusíš pospíchat" řekla Tess. Začali se líbat a mazlit Chulie po chvíli vnikl do Tess. Zasténala, a pak už se ozývaly jen tiché vzdechy a vrzání postele.
O 20 minut později
"Áách" vydechla šťastně Tess a přitiskla se Chuliemu k boku. Hlavu si položila na jeho hruď. Ten ji objal a políbil do vlasů.
"K té masáži jsme se jaksi nedostali." usmál se Chulie.
"Teď bych si zdřímla, nemám už sílu." ozvala se unaveně Tess.
"Nevadí, já si taky na chvíli pospím"
"Miluju tě" řekla už v polospánku.
"Já tebe taky" špitnul jí do vlasů. A na to oba usnuli.

4-5 hodin později
Tess vzbudilo tiché zaklepání na dveře. Jemně se vymanila z Heechulova obětí, přehodila si župan a šla potichu otevřít. Byl to Donghae. Za těch 4-5 hodin se rozhodl. Poví o tom snu Tess. Už by to asi dál nevydržel. Celou dobu byl mimo a myslel na ni. Tess umí držet tajemství. Kdyby to řekl klukům, jen by se mu vysmáli. Tess taková není, umí naslouchat lidem.
"Neruším?" zeptal se Hae.
"Ne, co by si potřeboval?" zeptala se, poznala, když se někdo potřeboval svěřit.
"No… já… mohl bych s tebou mluvit, o samotě?"
"Jo, jasně, ale musím se dát do pucu." Usmála se na spícího Heechula. "Dej mi tak… 20 minut, jo?"
"Jasně, počkám u sebe" odpověděl a odešel. Tess zavřela dveře, vzala si čisté věci a než odešla do sprchy, podívala se znovu na Chula. 'Vypadá jako andílek, tak… sexy' pomyslela si, dala mu pusu a odešla.
Neuplynulo ani 15 minut a někdo zaklepal. Donghae šel otevřít. Byla to Tess.
"Vždyť jsi říkala za 20 minut. Uběhlo ani ne 15." řekl překvapeně, když ji spatřil.
"No… já… poznala jsem, že je to asi důležité, ale jestli chceš..."
"Nene, teda je to… důležité. Aspoň pro mě. Pojď dál a posad se. Nemusela jsi pospíchat, já bych počkal." řekl, když zavíral dveře.
"Tak… abychom začali. Co máš na srdci?" zeptala se rovnou.
"No… já… asi si budeš myslet, že jsem blázen" a najednou to ze sebe vysypal. Řekl jí o dívce, že se do ní asi zamiloval. Nepřerušila ho. Poslouchala, a když skončil, mlčela. Chvíli bylo napjaté ticho. Tess po chvilce promluvila, spíš pro sebe:
"To není možné. Ale je. Proč by...? Vždyť…" nechala viset větu ve vzduchu.
"Co?" nechápal Donghae.
"Co?… Ale nic. To si mluvím pro sebe. Promiň."
"A?... Co si o tom myslíš?" zeptal se.
"Co? Já ani nevím. Promiň, ale potřebuju si něco velmi nutně vyřídit. Omluv mě."
"Nikomu to neříkej, smáli by se mi."
"Neboj." řekla, zvedla se a rychle odešla z pokoje. Donghae se díval na místo, kde ještě před chvílí Tess seděla. Její chování ho zarazilo. Byl zmatený.
TESS
Když vešla do pokoje, ani si nevšimla, že Chulie už je vzhůru. (Ještě se rozvaloval na posteli).
"Dobrý večer" pozdravil Tess. (Ano, bylo 6 hodin večer!) Tess ho nevnímala.
"Haló… jsi tady?" zeptal se, když mu neodpověděla. Ztěžka dosedla na postel.
"Stalo se něco?" zeptal se, když uviděl její výraz. Byla celá zaražená. Jemně s ní zatřásl.
"Co?" až teď si uvědomila, že k ní mluví. "Ne… Nic se neděje. Já jen..."
"Co?"
"Ále, mluvila jsem s Donghaem."
"A o čem?" zeptal se, teď už zvědavě.
Vzpomněla si na slib a řekla: "Jen tak. Vzbudila jsem se a šla se podívat do kuchyně. Byl tam Hae, a tak jsme si pokecali- o Sungových vlasech a tak. Neboj, nemusíš žárlit." řekla s mírným úsměvem. Věděla, jak je žárlivý.
"Já nežárlím" řekl trochu naštvaně, ale pak se začal usmívat.
"Čemu se culíš?" zeptala se, když si všimla, jak se kření. Teď už propukl ve smích, až se popadal za břicho.
"Když si vzpomenu na Mina…" nedořekl a smál se dál.
"Aha" řekla už zas zamyšleně Tess. Nechala Chula Chulem a začala hledat mobil. Ani si nevšimla, že se Chul přestal smát a tiše se k ní přikradl. V nejméně očekávané chvíli ji polechtal.
"Áá" vykřikla Tess a prudce se otočila.
"HEECHULE!! TOHLE UŽ VÍCKRÁT NEDĚLEJ!!!" zařvala na něj a dala mu pohlavek. Chul se ublíženě odtáhl.
"Promiň" špitl a sedl si na postel, tak, aby mu neviděla do tváře.
"Ach… promiň. Já to tak nemyslela, ale příšerně jsem se lekla. Omlouvám se." řekla, sedla si vedle něj a dala mu pusu.
"Omluva přijata" řekl a polibek jí oplatil.
"I když ten pohlavek bolel. Máš ránu."
"No to víš, léta praxe" usmála se.
"Jdu do vany, půjdeš semnou?"
"Hm… eh… já už tam byla." řekla omluvně.
"OK… jen jsem se ptal" s tím vstal a odešel. Tess se za ním smutně dívala. Nechtěla mu ubližovat.

HEECHUL (potom s ním TESS)
Sklesle vešel do koupelny. Tess mu něco tají. Ale co? Věděl, že mluví pravdu, ale stejně se zeptá Donghaeho. Někdo zaklepal.
"Obsazeno!" Dveře se i přesto otevřely.
"Můžu?" zeptala se Tess.
"Jo" řekl překvapeně Chul. Tohle nečekal.
"Neva, že se přidám?"
"Ty? Úplně moc....mi to....nevadí." usmál se.
"Uf, už jsem se bála, že…" nedořekla, protože jí Chul uvěznil rty, mezi svými, ve vášnivém polibku. Jak jí mohl nevěřit?
"Jsem to ale blbec" zamumlal. Napustil vanu, dal hodně pěny, pomohl jí z oblečení, sám se vysvlékl, a vlezli společně do vany.
O 10 minut později
Vyrušilo je zabouchání na dveře.
"Hej, aby zbyla nějaká teplá voda!" zakřičel Teuk.
"Neměj péči" křikl, Chul. Pomohl Tess z vany, zamotal ji do osušky, ona mu dala osušku kolem pasu a společně, ruku v ruce, vyšli z koupelny.
"Mám hlad" řekla, když vešli do pokoje.
"Večeře do postele?" zeptal se Chul.
"Hm… to si nechám líbit." šeptla a vlezla si do postele, ale jen co za Chulem zapadly dveře, vyskočila z postele, našla mobil a už vytáčela číslo.
HEECHUL
Vešel do kuchyně. 'Nikde nikdo, všichni asi čučí na TV' pomyslel si. To bylo jen dobře, nemusel se s nikým mačkat.
DONGHAE
Seděl v pokoji. Nikdo ho nepostrádal. Ani mu to moc nevadilo. Mohl v klidu přemýšlet. Ani nevěděl, kdy usnul.
TESS
Vytočila číslo a čekala. Tůt… tůt…
"Zvedni to" řekla nedočkavě a… konečně.
"Haló" ozvalo se na druhém konci.
"Ahoj, tady Tess. Už jsem se bála, že to nezvedneš."
"Jé, čau, jak se máš? Jsme se dlouho neslyšely."
"No hodně dlouho…" a začaly kecat- o starých časech, jak se mají a, to nesmí chybět, o klucích ,víme o kterých.
"Ale teď proč volám. Donghae měl sen."
"He? A... co je na tom zvláštního? Sny má každý."
"To jo… ale… ono se mu zdálo…" chvíle napětí "o tobě" dořekla. Chvilku bylo ticho. "Jsi tam?"
"Jojo, já jen… děláš si srandu?"
"Ne, tohle je fakt. Sám mi to řekl."
"A… co… jak... řekni mi o čem byl, prosím." Tess se dala ochotně do vyprávění.
"To… to… není možné" řekl přidušeně hlas na druhém konci.
"To jsem si myslela též, ale ten popis sedí dokonale."
"Jo, ale… jak se mu mohlo zdát o těch šatech… Nikdy mě přece neviděl… Vždyť..."
"Co?" zeptala se Tess.
"Kdy se mu začaly zdát?"
"Hm… asi od 10. července."
"Narozeniny… Šaty…" řekl jen hlas.
"Ah… chápu to dobře?" zajíkla se Tess.
"Asi jo"
"Ale to je teď vedlejší. Proč mi to vůbec říkáš?"
"Hehe. Donghae… se do tebe… asi zamiloval." Tess uslyšela jen zajíknutí.
"Doufám, že to s tebou nepraštilo?" řekla s úsměvem na rtech.
"Ne, mám za ty roky tuhý kořínek."
"Hele já si říkala, že..."
"Co?… No moment! To ať tě ani nenapadne. Opovaž se mu něco říct. Udělej to a... a..."
"Co?" řekla Tess trochu naštvaně.
"Potřebovala bys dostat knížkou" a na to se obě rozesmály.
"Hahahaha… copak ty už ho nechceš?" zeptala se Tess.
"Kdo by ho taky nechtěl… ale… ono to není tak jednoduché."
"Hele, zeptám se na rovinu. Chceš ho? Ano nebo ne?"
"Ano, ale…"
"To je dobře. Já to vyřídím a dám ti vědět."
"Ale co…?"
"Uvidíš. Ahoj." řekla stručně Tess a zavěsila.
"Uf… a mám to za sebou." Ještě stačila skočit do postele a už vešel Chul s podnosem plným jídla.
"Jé… to je krása… ale obávám se, že zas tak velký hlad nemám." dodala s úsměvem.
"To dáme" řekl, Chul, sedl si vedle Tess a začali se navzájem krmit.
"To je ňamka." pochvaloval si.
"To jo, povedlo se ti to." polichotila mu Tess.
O 20 minut později
"Uf… asi prasknu" řekla ztěžka Tess.
"Já asi taky" přidal se Chul a pohladil si spokojeně bříško. Ozvalo se zaklepání.
"Ano" řekli oba naráz.
"Ahoj" strčil Min do dveří svou růžovou "žvýkačku". "Nešli byste do pizzerie?" zeptal se.
"Éé… no zrovna jsme jedli" řekl omluvně Chul.
"A nešli byste se projít?"
"Půjdeme?" zeptal se Chul Tess.
"Můžeme."
"OK… řeknu to ostatním… Jo a málem bych zapomněl… nevíte, co je Haemu? Celý den se neukázal. Ani nesnídal."
"Copak není u sebe?"
"Je, spí. Nechtěl jsem ho budit."
"No… nevím, ale ty jsi s ním mluvila, ne?" obrátil se Chul k Tess.
"Jo… zdál se v pořádku." ('Alespoň fyzicky' dodala v duchu)
O 10 minut později
"Jsme tu všichni?" zeptal se Teuk.
"Jo, kromě Haeho." řekl Sung.
"Tak vyrazíme, ne?"
"Jóó." zakřičeli všichni na souhlas. A šli.
DONGHAE
Pláž… dívka… smích…
"Kdo jsi?"
"Zeptej se Tess."
S mírným trhem se probudil. Co to? Ještě jednou si probral ten sen.
"Zeptej se Tess." Ta věta mu v hlavě vyzváněla jako na poplach. Nevěděl, co to znamená, ale určitě se jí zeptá. Vstal, ale najednou si všiml nepřirozeného ticha. Žádná puštěná televize, žádný smích. Jen ticho. Že by už všichni spali? Podíval se na budík. 21 hodin. To je podivné. Šel se podívat do kuchyně. Na stole ležel růžový lístek. Nemusel hádat, kdo to psal. ŠLI JSME DO PIZZERIE. PŘIJDEME ASI VE 22:00 : stálo na lístku. Nachystal si nějaké jídlo a šel se podívat, co dávají v telce. Najednou se ozvalo zvonění. Ozývalo se z Chulova a Tessina pokoje. Věděl, že by tam neměl chodit, ale zvědavost mu nedala. Když vstoupil nebylo těžké najít vyzvánějící mobil. Ležel na Tessiném nočním stolku. Zdravý rozum mu radil ať odejde, ale zvědavost byla pořád větší. Zvedl mobil a hned se ozvalo:
"No konečně." řekl hlas nedočkavě. "Co chceš Donghaemu říct?" Nastalo ticho. TEN HLAS.
"Haló, jsi tam?"
"Prosím, kdo je tam?" zeptal se Hae.
"A kdo je kruci tam?"
"Tady je Lee Donghae. S kým mluvím?" Opět chvíle ticha.
"Pa… pardon. O... o... omyl." vykoktal hlásek a spojení se přerušilo. Donghae položil mobil na stolek a nevěřícně na něj koukal. Ten hlas! Poznal ho. To byla určitě ona! Tak tohle mu Tess musí vysvětlit! Ale nemůže jí přece říct, že jí sahal na mobil. Naštvala by se. Nějak to vymyslí. Ale teď se jde najíst. I když ho trochu chuť přešla.
Hodinu poté
"Byla dobrá" pochvaloval si Teuk. (Mluvil o pizze!)
"Jo, jsem nacpaný k prasknutí." řekl Min.
"Není divu, když jsi sežral svoji a ještě půlku té mojí" odpověděl Yesung.
"Vždyť jsi říkal, že můžu" řekl ublíženě Sung. "Promiň."
"Ale jdi, ty hlupáčku. Nemáš se za co omlouvat." usmál se Yesung a políbil ho. Sung mu polibek oplatil.
"Takže ti to nevadí?"
"Vůbec ne." Vzali se za ruce a odešli do svého pokoje. Teuk s Chulem a Tess se šli podívat po Haem. Ten seděl v obýváku a čučel nepřítomně na TV.
"Ahoj" řekl Teuk a přisedl si. Hae sebou polekaně trhl.
"Fuj, jsem se lekl, kdy jste přišli?" zeptal se Hae
"Před chvilkou, ty jsi nás neslyšel?" zeptal se překvapeně Teuk.
"Ne... a... kde je Min s Yesungem?"
"Kde asi?"
"Aha, no jo, že se vůbec ptám" usmál se Hae. ,,Jak jste se měli?"
"Ale šlo to, ale bez tebe tam byla nuda."
"Ach… sorry… já… nebylo mi dobře."
"A jak je ti teď?"
"Už je to lepší."
"Jo a tady jsme ti něco přinesli." řekla Tess a podala mu jeho oblíbenou pizzu.
"Děk. Jo… a mohl bych s tebou mluvit?"
"Jasně."
"O samotě" dodal.
"Jasně. My už jdeme, že Chule?"
"Jo, jasně" podíval se podezřívavě na Haeho.
"Neboj, já ti ji nesním." usmál se Hae.
"To bych ti ani nedoporučoval."
"Ale no tak, Chule!" řekla trochu naštvaně Tess.
"Promiň.", dal jí pusu a odešel v doprovodu Teuka. Zůstali sami.
"Hele… já to nechtěl udělat, ale… No prostě… zvonil ti mobil a já ho zvedl a... promiň."
"A... kdo to byl?" zeptala se potichu.
"Ten hlas patřil jí." Víc říkat nemusel, došlo jí to.
"Asi bych ti měla něco říct. Vím kdo to je. Jmenuje se… An. Je to moje sestra." hlesla Tess.
"An? Nikdy jsi o ní nemluvila. Proč?"
"Ona to nechtěla."
"Ale… proč?" nechápal Hae.
"Dozvíš se to, jen mě nech mluvit, jo?"
"Promiň. Mluv."
"Dobře. Řeknu ti kousek minulosti, abys to trochu pochopil. Začalo to jednoho dne o prázdninách. Bylo nám 15. An k nám přijela na pár dní, nebydlely jsme totiž spolu. Tehdy (a vlastně i teď) jsem byla zblázněná do vaší skupiny, hlavně do Chula. A An ses začal líbit ty. No… to je slabé slovo - lepší bude, milovala tě. Řekly jsme si, že až nám bude 18, tak přiletíme za vámi. Mě se to splnilo, ale An zatím ne. Přijeli jste do Přerova (pamatuješ?). Tam se do mě zabouchl, Chul a už to bylo. Láska na první pohled. Zůstal semnou 2 týdny po vašem odjezdu. I za tak krátkou dobu jsme se poznali a ještě víc sblížili. Chul, koupil 2 letenky. Pro mě a pro někoho, koho bych chtěla vzít sebou. Hned mě napadla An. Když odjel, volala jsem jí to a ona s mou nabídkou souhlasila. Vše bylo zařízeno a domluveno, ale asi hodinu před odletem mi An zavolala, že nedorazí, protože Adam, Miloš a Petr měli nehodu a je to s nimi vážné, takže ať letím bez ní. Nechtěla jsem, ale byla jsem už domluvená s Chulem. O 2 týdny mi zavolala. Chtěla jsem jí poslat letenku, ale omítla. Prý zůstane v ČR. Bujnovi a Petr totiž zemřeli na následky zranění a An jim chtěla jít na pohřeb. Z jejího snu letět do Koreje nic nebylo. Přemlouvala jsem ji, říkala, že se mi po ní stýská, ale nic nepomohlo. Nevím, co se bude dít, ale pochybuji, že sem přiletí, i když od toho neštěstí uplynuly u 2 roky."
"A kdo to byli ti..."
"Bujnovi? Staří známí An. Ještě před tím než přijela k nám, byla zamilovaná do Miloše. Ani se nedivím, že jí to tak sebralo."
"Aha… a co ten sen?"
"Řekla jsem jí o něm, ale nechápala to, jako já. Vždyť jsi ji nikdy neviděl, ale ten popis na ni dokonale sedí, tak jak...?"
"To nevím, ale musím ji vidět, miluju ji." Už se zvedal.
"Ty víš, kde je?"
"Ne…" hlesl Hae a zase si sedl.
"No a už by si ses někam hrnul."
"Ale co mám dělat? Jen tak sedět? Ted, když vím, že dívka, do které jsem se zamiloval, se jmenuje An a že!" pravdu existuje?" řekl zoufale Hae.
"Tak za prvé ji ani neznáš a nevíš, kde je, takže ti nic jiného, než sedět, nezbývá."
"Ale co teda…"
"To už nech na mě. Já to zařídím."
"A jak?"
"Uvidíš." řekla tajuplně Tess. "A teď mě omluv, musím za Chulem." s tím se zvedla a odešla. Tess vešla do pokoje a všimla si Chulova naštvaného pochodování.
"Děje se něco?" zeptala se.
"Kromě… tebe a Donghaeho… vůbec nic!" procedil skrz zuby Chul.
"Co?" zeptala se nechápavě Tess. "Co tím myslíš, já a..." nedořekla.
"NEDĚLEJ BLBOU! JÁ SI VŠIML, JAK PO TOBĚ ČUMÍ!!!" už křičel.
"Ale já…" Jako by si ani nevšiml, že Tess mluví, pokračoval:
"TAK CO? JAKÉ TO S NÍM JE, CO? JE LEPŠÍ?! BAVÍTE…" nedořekl, protože mu Tess dala facku. (Ta sedla panečku). Udiveně se na ni podíval.
"CO SI O MĚ MYSLÍŠ? CO TO DO TEBE VJELO?!" Tess už taky křičela.
"CO SI MYSLÍM?! ŽE JSI HNUSNÁ DĚVKA!!!" plesk, další facka. Rozezleně se na ni podíval.
"JÁ ZE SEBE NEBUDU DĚLAT FACKOVACÍHO PANÁKA!!!!" rozkřikl se na Tess.
Obešel ji a řekl: "Sbal si věci a vypadni! Nechci tě už nikdy vidět! S děvkou chodit nebudu!" na to vyšel z pokoje a nezapomněl prásknout dveřmi. Jeho poslední slova Tess ohromila, ale taky ranila. Svezla se na zem a rozplakala se.
O 15 minut později
"Kam se chystáš?" zeptal se Sung, když uviděl Tess s kufrem.
"Teď ne, Minnie." řekla unaveně Tess.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě, když si všiml Tessiných zarudlých očí. Nikdo nevěděl, co se mezi nimi stalo, stěny byly zvukotěsné.
"Ne, ne nic."
"A kam teda jedeš?"
"Musím… si vyčistit hlavu, na chvíli vypnout." řekla vyhýbavě. "Je tu Chul?"
"Ne, odešel. Vy jste se pohádali, že?"
"Jak jsi to...?"
"Viděl jsem ho, jak naštvaně odchází."
"Aha, prosím tě, neříkej to nikomu, jo. A hlavně neříkej Chulovi, že jsme spolu mluvili. Už tak je toho dost."
"Neboj, mlčím jako hrob." usmál se. Tess se pousmála.
"Jsi kamarád. Ahoj."
"Nene, počkej, tak snadno to nepůjde."
"Co?" Min k ní přišel a obejmul ji. Celá překvapená ho taky objala.
"Dej na sebe pozor, dej se do kupy a pak se vrať. Bez tebe by byl Heechul nešťastný. Slib mi to. Jinak tě nepustím."
"Slibuju a děkuju." řeka Tess. Sung ji pustil, ona zvedla kufr a odešla.
-
"Áhoj." přivítala An Tess v letištní hale. "Tak ráda tě zase vidím." řekla s úsměvem a objala ji.
"Ahojky, taky tě ráda vidím. Jak je to dlouho, co jsme se viděly naposledy?" zeptala se rozzářeně a také ji objala.
"No… to už bude nějaký ten pátek."
"Že by?" podívaly se na sebe a rozesmály se.
POZDĚJI U AN
"Tak tohle je moje malé království." Vešly do krásně zařízeného obývaku. Stěny vystínované od nejsvětlejší červené po nejtmavší. Takto byly vymalovány všechny stěny. Byla tu ještě modrá, černá a zelená.
"Fjůha, to je hezké. Co hezké, nádherné." okomentovala to Tess. "To ty sama?"
"Néé, blázníš? Kolega z práce mi doporučil malíře. Je fakt třída."
"Jo, to jo. Klobouk dolů… Hehe… žádný bohužel nemám." usmála se Tess.
"Tak tu nestůj, jak tvrdé Y a sedni si. Dáš si něco k pití?"
"Hm. No jestli máš kofolu...?"
"Jasné, spešl pro tebe. Hned to přinesu." řekla An a odešla do kuchyně. Tess se zatím porozhlédla po pokoji.
Gauč s potahem ladil k barvám na stěnách, velká televize, stojan na CD; Suju, SHInee, DBSK a MBLAQ; a DVD; PzK- všechny díly, Attack on the pin- up boys atd.; nějaký nábytek a samozřejmě HIFI VĚŽ. Kalendář se Super Junior a několik fotek. U jedné se zastavila. Byli, ona a Chul, na pláži. Vzpomněla si na ten den, jako by to bylo včera. Fotil je Min. Tady byli šťastní. Co se stalo? Do očí se jí nahrnuly slzy.
"Tak, tady to je." Tess rychle párkrát zamrkala a otočila se.
"Dáš si pizzu? Jo, dáš, páč už je objednaná." řekla An a usmála se.
"Jo, dík."
"Tak se posad a napij se. Až přivezou pizzu a my se najíme, tak mi povíš, co se stalo." Tess se na ni překvapeně podívala.
"Jak víš, že se...?"
"Jde to na tobě poznat. Smutek ti jde poznat z očí, brečela jsi, takže se něco muselo stát."
"Jo… máš pravdu." odpověděla sklesle Tess.
"No ale to je teď vedlejší. Nejdřív jídlo, pak povinnosti. Jo?"
"Jo… děkuju"
"Za co, prosím tě?"
"Za to, že sis udělala čas."
"Za to mi děkovat nemusíš, co bych pro tebe neudělala." Usmály se na sebe.
O 2 hodiny později
Když snědly pizzu a popovídaly si o starých časech, An sklidila ze stolu a zeptala se:
"Řekneš mi, co se stalo mezi tebou a Chulem?" Tess přikývla. Nedivila se, že An ví, že důvod, proč je tady, je Heechul.
"S Chulem jsme se… pohádali. Myslí si, že mu zahýbám s… Donghaem."
"Co?"
"Já s ním ale nic nemám. Jen jsme si povídali o tom snu a o tom, jak jsi mi volala a on to zvedl. Promiň, ale musela jsem mu o tobě říct. No, a když jsem přišla do pokoje, Chul byl hrozně naštvaný a řekl mi, že jsem děvka. Dala jsem mu facku. On se naštval a než jsem mu to mohla vysvětlit, řekl ať si sbalím věci a vypadnu, že už mě nechce nikdy vidět. Pak odešel." Tess se zlomil hlas a rozvzlykala se.
"Tak… to bych do Chula nikdy neřekla." řekla ohromeně An. "A… co máš v plánu? Nechceš ho, doufám, poslechnout?"
"A co… mám asi tak dělat? On si to nedá vysvětlit." An se zamyslela.
"Já… pomůžu ti. Sice zatím nevím jak, ale pomůžu ti. Mám na tom všem tak trochu podíl. Neboj, to se spraví." řekla povzbudivě An. "A DOST!! Slz už bylo až moc!" Tess se na ni ohromeně podívala. Tak přísně An nikdy neslyšela mluvit. "běž se okoupat, potřebuješ si odpočinout. Promiň, ale… vypadáš hrozně." dodala už mírně An.
"Dík." zašeptala dojatě Tess a obejmula ji. An ji také objala.
"Hele… nemusíš mi smrkat na triko." zasmála se.
Tess se rozesmála a pustila An.
"Jdu se dát do pucu."
"Tak je to správně. Já ti zatím ustelu. Tak šup šup."
"Fakt moc dík."
"Neděkuj, od toho jsme rodina, ne? Ty jsi mi taky mockrát pomohla."
O 20 minut později
Tess vyšla z koupelny zabalená do své oblíbené osušky, se SuJu, protože si zapomněla vzít pyžamo.
"Tak tady je tvé lože." ukázala jí An postel provedenou ve stylu SHINee x SuJu x DBSK. Tess jen ohromeně hleděla.
"Kde jsi tohle… sehnala?"
"Bývalý spolužák." odpověděla rozzářeně An. "Jsem ráda, že se ti líbí."
"To si piš, že se mi to líbí."
"A to ještě není všechno. Lehni si na břicho a uvolni se." Tess poslechla. An si k ní přisedla a začala ji masírovat.
"Hm… kde ses to naučila?"
"Chodila jsem na kurzy."
Tess ani nevěděla, kdy usnula. Když se konečně vzbudila, byla příjemně odpočatá. Oblékla se a šla se podívat po An. Našla ji, jak jinak, v kuchyni.
"Dobré ráno, Šípková Růženko. Jak ses vyspala?"
"Úžasně. Tak dobře jsem se už hodně dlouho nevyspala. To víš, život v Soulu je divoký."
"Budeš snídat?"
"Něco bych si dala."
"Čaj a rohlík?"
"Jak to víš?"
"No… přece tě trochu znám." usmála se An.
"Nechceš pomoct?"
"Jen seď, jsi přece můj host." Zatímco An chystala snídani, Tess se zeptala: "Co dnes podnikneme?"
"Já nic v plánu nemám, takže… je to na tobě."
"OK, něco vymyslím." usmála se tajuplně Tess.
MEZITÍM V SOULU
Zatímco si An s Tess užívaly "flámování po Česku", v bytě Juniorů panovalo neobvyklé ticho. Nikdo nevěděl, kde je Tess, ani proč odešla. Chul s Minem věděli proč, ale kam... to ne. Všem to bylo záhadou. A nejen to. Heechulovo chování vůči Haemu je také zaráželo. Jindy nejlepší kamarádi a teď... Chul byl na Haeho nepříjemný, když Hae udělal sebemenší chybu Chul mu hned nadával. Hae to nechápal, i když tušil, že je to asi kvůli Tess. Vyhýbal se Heechulovi jak jen to šlo. Leeteuk mu zkoušel domluvit, ale marně.
"Jsi jak malý!" naštval se na něj.
"Tak ať!" odsekl mu Chul.
TESS A AN
O týden později
"Kam jsem ho dala? Neviděla jsi můj…" ale to už jí An podávala vyzvánějící mobil.
"Dík. Haló?"
"Ahoj, tady Min. Už jsem se bál, že to nezvedneš. Kde jsi? Kdy se vrátíš? Jak se máš?"
"A- ahoj Minnie. Promiň, nemohla jsem najít mobil. No... mám se celkem dobře. Děje se něco?"
"Jo, děje. S Heechulem."
"Co?… Stalo se mu něco?" zeptala se vyděšeně Tess.
"Ne, to ne… jen… chybíš mu."
"No to určitě! Vždyť mě vyhnal, takže..."
"On tě miluje, copak to nechápeš?! Je mimo. Má mizernou náladu, vybíjí si ji na nás a nejvíc na Donghaem."
"To je ale… Donghae za nic nemůže."
"To je možný, ale znáš ho… Kdy teda chystáš návrat?"
"No… eh… já nevím..."
"Vrať se, prosím. Je mi jedno, co ti Chul řekl. Chybíš nám všem."
"Jo… ale… to je těžké, Minnie."
"Tak hele! Jestli se do dvou dnů nevrátíš, tak si tě najdu!!"
"To má být výhružka?"
"Můžeš to tak brát. Až se rozhodneš, dej vědět, jo?"
"OK. Ahoj... a pozdravuj." s těmito slovy zavěsila. Ani nečekala na odpověď.
"Ach jo… to je pech." sedla si sklesle Tess na gauč. "Popravdě… se mi po klucích stýská taky."
"A hlavně po Chulovi, nemám pravdu?" přisedla si k ní An a objala ji.
"Jo…" hlesla jen.
"No… tak s tím něco uděláme. Nemůžu se už dívat, jak se trápíš."
"Ale já..."
"Já to vidím, nejsem slepá."
"Asi máš pravdu."
O DEN POZDĚJI
,,Jsi si jistá tím, co děláš?"
,,Ne, ale co jiného nám zbývá."
,,To je taky fakt."
O DALŠÍ DEN POZDĚJI
"A je to tu."
"Já… mám strach."
"Já taky, ale přece jsi říkala, že tam nikdo není."
"Doufejme."
"Tak… vzhůru do toho." Vešly. V bytě vládlo ticho. "Tak vidíš."
"A... co teď?"
"Teď? Teď si dáme Dely… No… připravíme to, na čem jsme se dohodly, ale potřebuju tvoji pomoc."
"Jasně. Nenechám tě v tom samotnou."
"Dík."
DONGHAE
Už to byl skoro měsíc, co se mu zdál poprvé ten sen a 14 dní ode dne, kdy odešla Tess. Povzdechl si. Z jeho "rozjímání" ho vyrušily hlasy. Že by se už vrátili kluci? Zvědavě vyšel z pokoje a zastavil se na chodbě, protože to nebyly mužské hlasy.
"Pustíme se do toho?"
"Jasně, ale nejdřív si skočím na záchod. Momentík."
První hlas byl Haemu povědomý, ale nevěděl, kde ho slyšel. Druhý hlas poznal okamžitě. Konečně! Vyšla z kuchyně a...
"Tess?… TESS!" vykřikl radostí a hnal se k ní.
"Do- Donghae." řekla překvapeně, když ho uviděla, ale to už ji nadšeně objal.
"Co…? Jak…?" pustil ji a tvářil se, jakoby byla pryč rok a ne jen 2 týdny. Stáli tam a Tess se taky začínala usmívat.
"To se ti tak moc stýskalo?"
"Ani nevíš…" nedokončil, protože ode dveří se ozvalo:
"Tess?"
AN
Jakmile Tess vyšla z kuchyně, An se chtěla porozhlédnout, ale…
"… TESS!" uslyšela výkřik z chodby. Zvědavě vykoukla ze dveří a to, co (spíš koho) uviděla, jí málem vyrazilo dech. Ještě, že tu byly ty futra. Oněměle na něj zírala, jak tam stojí a usmívá se.
"Co…? Jak... ?" Měl tak krásný a hebký hlas.
"To se ti tak moc stýskalo?" An se uklidnila natolik, aby vyšla z kuchyně.
"Ani nevíš…"
"Tess?" Její hlas zněl naštěstí klidně a ani ne moc napjatě. Jmenovaná se otočila, ale to už se An dívala na Haeho. Jakoby nic k němu přistoupila a napřáhla ruku.
"Ahoj… Já jsem An, sestra Tess. Určitě ti o mně vyprávěla."
DONGHAE
Hae byl neschopen slova. Před ním stála dívka z jeho snu, oblečená do těch samých šatů- červenomodrých- a podávala mu přátelsky ruku!
Bál se jí dotknout, aby se nerozplynula a zároveň odolával pokušení utéci.
"Neboj, já nekoušu." Usmála se. Tak sladký pohled. Váhavě se dotkl nabízené ruky. Byla tak jemná. Naštěstí se opravdu nerozplynula.
"Já… Já… Já jsem Donghae." vykoktal konečně.
"Uf… to jsem ráda, že jsme se pohnuli z místa… A teď… Promiň mi mé způsoby, ale… já s Tess musíme něco provést a ty by si nám, pokud tedy chceš, mohl pomoci." Hae na ni pořád zíral, jako na zjevení. Všimla si jeho pohledu a usmála se.
"Dobře… To počká." obrátila se na Tess "Půjdeme si sednout nebo tady budeme čučet jeden na druhého?"
"Jo, do obýváku." řekla Tess, která se jakoby probudila ze snu. Rozesadili se v obyváku a An začala vyprávět.
Takto strávili 3 hodiny. Když už Hae neměl další otázky, venku už se setmělo.
"No, tak teď už o mě víš asi všechno."
"Jojo."
"Nic proti, ale neměly bychom začít, ať to stihneme?" zeptala se Tess An.
"S čím?" zeptal se zvědavě Hae.
"No… my jsme si říkaly…" a osvětlili jejich plán.
"Fíha, hm, tak s tím vám milerád pomůžu."
"Tvoji pomoc budeme rozhodně potřebovat." usmála se An. Hae jí úsměv oplatil. Než stačila An odejít do kuchyně, Tess ji chytila za ruku.
"Tak co? Jak se cítíš?" zeptala se s úsměvem na tváři.
"Dopadlo to nad očekávání dobře."
"To jsem ráda. A co říkáš na Haeho?"
"Je tak… milý a ještě něco víc, ale to teď nechci rozebírat." usmála se tajuplně An.

O den později
"Uf… a je to hotovo. Plán A ukončen, přejdeme na Plán B."
"Jo, ale povedl se ti." pochválila ji Tess.
"Nám... bez vás bych to asi těžko zvládla."
"Ale prosím tě, já přece nic neudělal."
"Ale jo, bez tvého nápadu by nám byl Plán A k ničemu!"
O 6 hodin později
"Za chvilku jsou tady."
"Jejda mane, no to bude děs."
"Neboj, to chce klid a hlavu v teple."
"Hej, to je moje hláška!" A všichni tři se rozesmáli.
Když se uklidnili, ozvalo se cvaknutí zámku a...
"Konečně doma." řekl Leeteuk.
"Zamlouvám si koupelnu." křikl Sungmin.
"Moment, stůjte! Co to tu tak voní?" zeptal se Yesung. Všichni začali čmuchat, jak hladoví psi.
"Třeba nám Hae něco ukuchtil." ozval, k jejich překvapení, Heechul. Za tu dobu, co byli pryč, se uklidnil a už nebyl tak podrážděný. Vešli do kuchyně v čele s Heechulem. Ohromeně zírali na tu krásu.
"Kdo to…" nedořekl Teuk, protože vešli Tess s Haem.
"Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milý Yesungu, hodně štěstí zdraví." zazpívali. Nastalo ticho, při kterém Heechul zíral na Tess, pak mu vyhrkli slzy do očí, které prolomila až Tess, když odkryla malé překvapení. Na stole, v podobě dortu, ležela krásná, středně velká želvička. Yesung se rozzářil, jak žárovička.
"To je nádhera. Děkuju moc… Kdo to vyráběl?" Mezitím Hae zapálil svíčky.
"Tohle" ukázala na dort a jiné sladkosti, které na stole byly "by nevzniklo nebýt jedné moc důležité osoby, která je mi velmi blízká. Dovolte, abych vám představila svou sestru An." Na to An vstoupila. Všichni si ji nejdříve prohlíželi a pak se k ní rozběhli a začali se opřekot představovat.
Po půl hodině, když už byla oslava v proudu, Tess si potřebovala odskočit a toho využil Heechul. Když vyšla ze záchodu, Hee na ni čekal přede dveřmi, takže se málem srazili.
"Tess… můžu s tebou mluvit, prosím?"
"Už se mnou mluvíš."
"Já… omlouvám se."
"He?" tohle Tess nečekala.
"Udělala jsem chybu. Pykal jsem za ni, odpustíš mi, prosím." hodil po ní štěněčí pohled.
"Myslíš, že je to tak jednoduché?… A nedívej se na mě tak!" koutky jí zacukaly v mírném úsměvu.
"Jak?"
"Ty si ale… přece se na tebe nebudu zlobit donekonečna… i když mě velice ranilo, co si mi řekl."
"Neuděláme za tím tlustou čáru?" zase štěněčí pohled.
"Hm… tak… dobře… Ale nejdřív se omluvíš Haemu a pak mi musíte s něčím pomoct."
"OK."
-
Od oslavy uplynuly už 3 měsíce. Hodně se toho změnilo. Jelikož se Hae zamiloval do An, za přispění pomoci Heeho a Tess, An ukončila všechny závazky, co měla v ČR a nastěhovala se do Soulu. Všichni ji vřele přivítali. Hlavně kvůli jejím sladkostem. A tak se Anin sen po dvou letech taky splnil. Začala chodit s Donghaem a taky s bydlela se SuJu ve společném bytě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama