2. Koncert

5. března 2012 v 21:03 | An |  Výplody chorého mozku aneb Co s člověkem dokáže intr
Tak a hnedle tu házím další povídku :D Něco mám v zásobě, horší až ty zásoby dojdou Nerozhodný Tahle povídka začne hezky a skončí, tak jak skončí :D Kdo se chce dozvědět víc, nezbývá mu nic jiného než si to přečíst :D

Jdu po ulici, a koho nevidím! Yesung s Ryeowookem! Prohlížejí si výkladní skříně. Já mám snad halušky! Už jsem, jak moje milá, hodná a stejně ztřeštěná sestra An. Yesung s Ryeowookem! Chápete to?! Tady v Přerově! Nejsem v pořádku. Tohle až řeknu Annie, tak se uchláme k smrti. Když procházím kolem nich, "Ryeowook" mě zastaví a zeptá se:
"Prosím vás, jak se dostaneme na stadion? Jaksi jsme se ztratili." TO SI DĚLÁTE PRDEL!!! Je to on! A navíc mluví česky!!! Bože, já asi padnu!! Celá zrudnu a vykoktám:
"Já… nevím… jak bych vám to popsala."
"A nemáte chvilku čas? Jste naše jediná záchrana. Máme tam totiž za 20 minut sraz s klukama." podívá se na mě neodolatelným pohledem.
"Jo… jasně…" Jdeme. Yesung prolomí tíživé ticho.
"Omlouváme se, že vás tak zdržujeme, ale tady kolega se chtěl nutně podívat po obchodech, víte?"
"To nic, co bych neudělala pro tak významné osobnosti." A je to venku.
"Vy nás znáte?" zeptá se překvapeně Ryeowook.
"No… ano. Celou vaši skupinu."
"To je zajímavé. My jsme si mysleli, že nás tady nikdo nezná."
"To byste se divili."
" A promiňte, že se ptám, ale jaké je vaše jméno?"
"Jmenuji se Tess."
"Hezké jméno."
"Děkuji. Mám ještě sestru, jmenuje se An."
"Taky nás zná?"
"Samozřejmě."
"A kdo se vám líbí z naší skupiny, jestli nejsem moc zvědavý?" zeptá se Yesung. Zrudnu ještě víc.
"To…" zachrání mě vyzvánějící mobil v kapse. Naneštěstí mi volá An a jako vyzvánění mám Bonamana. Super!
"Promiňte." Zvednu to. "Ahoj."
"Ahoj. No kde jsi?" ozve se.
"Promiň, ani nevíš, co se mi stalo."
"Co?"
"Kde jsi teď?"
"U kašny. Proč?"
"Za chvilku jsem tam. Jo a připrav se na překvapení." zavěsím.
"Omlouvám se." podívám se na ně. Usmívají se od ucha k uchu.
"Mohla bych se na něco zeptat?"
"Jen se ptejte."
"Co tady děláte?"
"Máme tady koncert. Vy to nevíte?" podiví se Ryeowook.
"Ne… já a moje setra jsme byly na dovolené a vrátily jsme se až včera v noci."
"Tak to jo. Ale to znamená, že nemáte lístky."
"To je veliká škoda, protože jsme na váš koncert chtěly obě moc a moc jít." posmutním.
"To nevadí, my vám seženeme lístky." Překvapeně na ně pohlédnu. To myslí vážně?
"Ano, zato, že jste si na nás udělala čas."
"Ani nevím, jak bych se vám měla odvděčit." ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! My půjdeme na koncert SUPER JUNIOR!!
Takové štěstí!!!
Přišli jsme ke kašně a já zamávala na An. Přišla k nám a zmrzla na místě, protože si všimla těch dvou.
"Do… dobrý den." vykoktala úspěšně.
"Vy musíte být An, tady vaše setra nám o vás říkala. Moc nás těší. Myslím, že se ani nemusíme představovat. Podle slov vaší sestry nás znáte." usmál se na ni Yesung. An zrudla.
"Ztratili se a já je vedu na stadion, kde budou mít koncert." vysvětlila jsem.
"A my nemáme lístky." řekla smutně An. Trochu se uvolnila.
"Ale budete mít."
"A kde je seženeme?" Zatím jsme přišli na kraj Přerova. Kousek od nás se rýsoval VELKÝ stan.
"A už jsme tady." poznamenal Ryeowook.
"To nám to rychle uteklo. Děkujeme moc, že jste nám pomohly. Když chvilku počkáte, seženu vám ty lístky."
"My rády počkáme, že An… An?" podívala jsem se na ni. Celá ztuhla a zírala na… JE TO MOŽNÝ???!!!
Přes trávník k nám přicházeli naše idoly. Heechul a Donghae!!! Já snad omdlím. Zíraly jsme na ně s otevřenými ústy. A tak by to i zůstalo, kdyby…
"Tady jste, no konečně. Teuk už chtěl zavolat policii." řekl Heechul.
"Promiň, ale ztratili jsme se a tyhle mladé dámy nám pomohli." odpověděl Yesung.
"Mě se omlouvat nemusíš, ale měli byste okamžitě naklusat k leaderovi." poté se otočil k nám "Mockrát vám děkujeme, nebýt vás Leeteuk by se asi zbláznil. Jak se vám máme jen odvděčit?"
"To… nic nebylo… Maličkost." usmál se mě. Červená řepa by se mi nevyrovnala. HEECHUL SE NA MĚ USMÁL!!
"No… my jsme jim slíbili lístky na koncert. Jsou totiž naši fanoušci, víš?" řekl Yesung.
"Vy nás znáte? To je zajímavé. My si mysleli, že nás tu nikdo nebude znát. To je super, že na vás Wook se Sungem narazili. Alespoň budeme mít o dva fanoušky víc. Zajistíme vám místa, tak, abyste měly dobrý výhled." usmál se na mě opět Heechul. Vlastně ze mě nespustil oči od doby, co jsme přišli. Že bych se mu líbila? Blbost! Nebo…
"Já mám pár schovaných, tak jestli by semnou některá z vás šla, tak vám je zrovna dám." ozval se poprvé Donghae.
"Běž." špitla jsem směrem k An. Ta se ale ani nepohnula.
"Haló?" zamávala jsem jí rukou před obličejem. Konečně se na mě podívala.
"Jo už jdu." rozešla se k Donghaemu. Ten se na ni přátelsky usmál.
"Jo a já vás ani nepředstavil… tohle je Tess. A její sestra se jmenuje An." dodal Ryeowook po odchodu těch dvou.
"Hezké jméno." poznamenal Heechul. "Máte chvíli čas?" zeptal se.
"Ano." copak se dá tomu anděli říct ne? Vešli jsme do VELKÉHO stanu, kde kolem stolu seděli ostatní členové a o něčem zapáleně diskutovali. Když jsme se objevili, já, Yesung, Ryeowook a Heechul, Leeteuk se rozběhl k těm dvěma.
"Hurá, jste v pořádku? Já si myslel, že vás někdo unesl nebo tak něco."
"Dovol, abych ti představil naši zachránkyni. Tohle je Tess. Leeteuka určitě taky znáš, že?"
"Jistě." A zase stejná otázka.
"Vy nás znáte?" zeptali se překvapeně ostatní včetně Leeteuka.
"Ano." špitla jsem a zase se začala červenat, protože se na mě dívali už i ostatní.
AN
Šla jsem za Donghaem. Bože, ten je tááááááák krásný!! Ještě hezčí než na fotkách. K nakousnutí.
"Jak se vlastně jmenujete?" zeptal se, aby prolomil ticho mezi námi.
"An." špitla jsem jen. Víc jsem v tu chvíli nedokázala.
"Nemusíte se mě bát, já vám neublížím." usmál se, když si všiml mého výrazu. Tak ňuní úsměv. Stálo mě to velké úsilí, abych po něm neskočila.
"Já vím, ale…"
"Ano?"
"Ale nic. Já jen, že mi můžete klidně tykat."
"Můžu?"
"Klidně." Trochu jsem se uvolnila. Mlčky jsme pokračovali k hotelu a následně do jednoho velkého apartmá. Bylo fakt velké.
"Počkej chvilku, skočím pro ty lístky." Po chvíli se vrátil a v ruce držel 2 lísky.
"Tak tady jsou."
"Děkuju moc… Co jsem vám dlužná?"
"Dlužná? To je zato, že jsi pomohla zachránit ty dva. Tohle totiž není poprvé, co se ztratili."
"Ale…"
"To je opravdu v pořádku."
"Děkuju moc."
Cestou do stanu se mě zeptal.
"Kdo se vám líbí z naší skupiny?" Téhle otázky jsem se bála. Ajaj. Tak a teď babo raď.
"No…"
"Ano?"
"To… vám nemůžu říct. Promiňte."
"Jsem to já?" Jak to poznal. Jako by mi četl myšlenky, odpověděl:
"Jde to na tobě vidět." zrudla jsem.
"Můžu ti něco říct?" Přikývla jsem.
"Ty se mi taky líbíš." pro změnu zrudl zas on. Vyjeveně jsem na něj zírala. COŽE??!!
"Já… nevím, co na to… říct. To myslíte vážně?" Zastavil se.
"Ano… Víte, zažil jsem pár vztahů, které nedopadly moc dobře."
"Ale jak můžete vědět, že jsem ta pravá? Vždyť vy jste slavný zpěvák, zatímco já jsem obyčejná cukrářka." Dali jsme se do chůze.
"Cukrářka?"
"Ano." vzedmula se ve mně vlna pýchy. "Vadí vám to? Proto bychom se k sobě nehodili." dodala jsem smutně.
"Nevadí, právě naopak, jsem jen… překvapený."
"Jsem hold jen obyčejná holka, žádná slavná herečka nebo tak něco."
"A to je právě to, co se mi na tobě líbí. Jsi krásná a nejsi žádná fiflena."
"Jak to můžete vědět?"
"Instinkt." řekl prostě.
"Ale i tak…"
"An…" opět jsme zastavili. "Možná je to ode mě troufalé a ani se pořádně neznáme, ale od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem se do tebe… zamiloval." poslední slovo zašeptal. Oj!
"Ale…" Než jsem mohla cokoli říct, přistoupil ke mně, vzal mě okolo pasu a vášnivě mě políbil. Překvapením jsem nevěděla, co dělat. Chtěla jsem se mu vyprostit, ale byl silnější, a tak jsem to vzdala a začala mu polibek vracet. Kéž by tahle chvíle trvala napořád.
TESS
Heechul si mě vzal stranou.
"Mohl bych s vámi mluvit?"
"Už semnou mluvíte." usmála jsem se. Už jsem se ani moc nečervenala. Jen středně.
"Já… Vy…"
"Ano?"
"Zamiloval jsem se do vás." řekl potichu a začervenal se, jak jablíčko. Ta červená mu sekla. Ale zpátky do reality. To, co řekl, semnou zamávalo. A to tak, že jsem málem upadla, ale Heechul mě naštěstí chytil a přivinul si mě k sobě. Ucítila jsem jeho krásnou vůni. Rozbušilo se mi srdce, když jsem si uvědomila, jak jsme u sebe blízko. Najednou jsem na svých rtech ucítila ty jeho. Nemělo cenu se vzpírat, a tak jsem mu, mile ráda, začala polibek oplácet. Takhle bychom zůstali asi napořád nebýt toho, že se vrátili An s Donghaem. Donghaemu pohrával na rtech úsměv. A když nás uviděla An, jak se tam tak objímáme, jen na mě mrkla.
Heechul mě pustil, ale ještě mi pošeptal: "Dáš mi své telefonní číslo? Promiň… dáte?" opravil se.
"Klidně mi tykejte. Ano dám." usmála jsem se na něj.
"Nápodobně. Děkuju." Když jsem mu ho tedy nadiktovala, vrátili jsme se za ostatními do stanu.
"No nic, my se rozloučíme. Moc nás těšilo, že jsme vás mohli poznat." poděkovali jsme jim.
"Nás taky těšilo. Však se ještě uvidíme, ne?" zeptal se Sungmin.
"No… když budete chtít a bude čas, tak se rády stavíme." usmála se An. Všechno napětí, které jsme cítily na začátku, jako by se rozplynulo.
"Tess… mohl bych s tebou ještě mluvit?" zeptal se Heechul. Přikývla jsem.
"Nemohli bychom se někde sejít, až budeš mít čas?" zeptal se, když jsme poodešli od ostatních.
"Zveš mě na rande?" rozpačitě se usmál.
"No… jo."
"Hm… dám ti vědět, kdy bych měla čas, jo?" usmála jsem se na něj.
"Dobře, budu se těšit. Ale napiš."
"Jistě." než jsem stačila odejít, chytil mě za ruku a políbil mě. Umí skvěle líbat, uvědomila jsem si.
"Tess… nerada ruším, ale už bychom měli jít." křikla na nás An.
"Jo, jasně už jdu," otočila jsem se zpátky na Heechula "tak ahoj. Ozvu se ti, slibuju." s tím jsme obě odešly.

V CUKRÁRNĚ
Sedíme naproti sobě, každá máme svůj oblíbený pohár.
"Tak co? Jak se ti dnes líbil den?" zeptám se.
"No… docela to ušlo." usměje se An.
"A co… Hae?"
"A co Hee?" Obě propukneme ve smích. Lidi se na nás koukají, jak na blázny.
Vyšly jsme z cukrárny a An se zeptala: "Co jste tam řešili s Heechulem?"
"Ále… pozval mě na rande." řeknu nesměle.
"A ty se ani nepochlubíš. Ty si teda kámoška." dělá An naštvanou.
"Jejda, promiň. Ale ty si mi taky zatím neřekla, co ty a Donghae."
"To je fakt." uzná An.
"Tak co?" zeptám se dychtivě. Nemám ráda, když mě někdo takhle napíná.
"No… mám s ním taky rande."
"Super." pokývám hlavou.
"A ještě něco." zahrabe v kabelce a vytáhne…
"Lístky!!!" vypísknu nadšeně "Já na ně málem zapomněla."
"To šlo vidět."
"No co… On si začal."
"Já vím." chlácholí mě.
"Ale něco ti řeknu… Líbá skvěle."
"Nápodobně… Akorát mě Donghae."
"Já si myslím…" posmutním.
"Co je?"
"Tak si říkám… Co až to skončí? Co bude, až budou mít po koncertě?"
"Hm… Na to jsme jaksi nemyslela."
"No co…" řeknu zas zvesela "Co bude, bude, teď se nesmíme zaobírat takovýma věcmi. Důležité je, že tady budou mít koncert a že my dvě tam půjdeme, ne?"
"Jistě. Tohle si nenecháme ujít."

NA 2. DEN
"Ahoj… to jsem já… Tess."
"Ahoj, jak se máš?"
"Ale dobře… chtěla jsem se tě zeptat, kdy máš čas?"
"Já?… No… tak… za hodinu mi končí zkouška, tak jestli chceš, tak přijď k hotelu."
"Ok, budu tam."
"Jo… a vezmi i svou sestru… Někdo by ji rád viděl."
"Jasně. Víc říkat nemusíš. Je mi to jasné."
"Heechule!!! Na plac!!!" ozvalo se z povzdáli.
"No nic, budu muset končit. Pa."
"Pa."

PŘED HOTELEM
"Tak a co teď?"
"Hele… nejsou to oni?" podívá se An za mě. Ohlédnu se.
"Jo… to jsou oni." Už zdálky na nás zamávají. Konečně přijdou až k nám.
"Ahoj." řekneme obě naráz. Začneme se všichni smát.
"Tak my mizíme." mrkne Heechul na Donghaeho a na An.
"Jasně… A kam půjdeme my?" slyším ještě Donghaeho.
"Pojď a uvidíš." V duchu se usměju, ale mé myšlenky teď směřují už jen na jednu osobu.
Konečně je to tu.
"Nebýt tebe, nikdy bychom tu nebyly." nakloní se ke mně An.
"Náhoda." usměju se. Jsem tak šťastná a An určitě taky.
Koncert začal. Po úvodní písni Twins Knockout zazněly písničky, které jsme tak důvěrně znaly. Všude kolem lidé šíleli a my byly součástí. Stály jsme u uličky, kudy chodili SuJu, když jsme to zaslechly. U vchodu se něco dělo. Lidé ječeli. Ale bylo to zděšené ječení. Zpěváci, teď zrovna na pódiu, přestali zpívat. Kolem nich se rozmístila ochranka. Všichni se vyděšeně dívali, kdo je původcem toho rozruchu. Uviděla jsem je. Bylo jich pět nebo šest. Razili si cestu přímo k nám. Alespoň to tak vypadalo. Lidé ječeli, uhýbali a utíkali do bezpečí. Popadla jsem An, ale ona se najednou zkroutila a podlomila se jí kolena, takže upadla. Se zděšením jsem se na ni podívala. Držela se za břicho a mezi prsty jí prosakovala… krev. Ach můj bože, prolétlo mi hlavou. Lidé se rozprchli. S nimi zmizeli i oni. Ale to mi bylo jedno.

AN
Ucítila jsem silné bodnutí v břichu. Zkroutila jsem se a podlomila se mi kolena. Přitiskla jsem si ruce na místo, kde mě to teď tak moc bolelo. Podívala jsem se na ruce. Svetrem mi prosakovala rudá tekutina. Krev. Tak to je zlé, pomyslela jsem si. To už byla vedle mě Tess a z očí se jí hrnuli slzy.
"Neplač." zachroptěla jsem. Nepoznávala jsem svůj hlas.
"An…" vzlykla. "Bože… ZAVOLEJTE NĚKDO SANITKU!!" rozkřikla se, ale všude byl takový rámus, že ji asi sotva kdo mohl slyšet.
Zatmělo se mi před očima. Prudce jsem se rozkašlala.
"Vydrž prosím." uslyšela jsem Tess a pak už nic.

TESS
Najednou jsem uviděla, jak si k nám proráží cestu Donghae a v patách za ním i ostatní.
"Co se stalo? Jste zranění?" doběhl k nám udýchaně.
"Zavolej sanitku." řekla jsem zoufale.
"Už je na cestě, ale obávám se, že ses sem nedostanou." ozve se Leeteuk.
"Tess… Pozor, já ji odnesu do auta. Kdo má klíče?"
"Já, pojedu s vámi." přihlásí se Sungmin.
"Prosím tě opatrně." řeknu.
"Neboj." opatrně ji zvedl a už ji odnáší. Heechul ke mě přistoupí a obejme mě. Rozbrečím se.
"Proč?" hlesnu.
"Ššš. Všechno bude v pořádku. Tvá sestra je silná. Pojedeme za nimi?" Jen přikývnu.
***
"An byla velmi silná. Rozdávala kolem lásku a radost. Měla velký dar pomáhat těm, kteří potřebovali pomoc. Nechť je ti země lehká." zakončil svá slova kněz.
***
Tess se nervově zhroutila. Heechul o ni pečoval, ale Tess už nikdy nebyla doopravdy šťastná.
Pachatele nikdy nedopadli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama