4. Strasti střední

5. března 2012 v 21:12 | An |  Výplody chorého mozku aneb Co s člověkem dokáže intr
Nuda je nuda, já to říkám pořád :D Ale což. Dám sem ještě jednu povídku :D Užijte si počteníčko :D

,,Mě se tak nechce." Tahle věta zní každé ráno. ,,Proč já musím mít ve třídě ty dvě krávy?! Co jsem komu udělala?"
Vycházím z intru, když na mě kdosi zavolá.
,,Annie, počkej." ohlédnu se a uvidím mého spolužáka, jak na mě zběsile mává. Vypadá tak komicky. Musím se usmát.
,,Ahoj, Minnie.. Zase nestíháš?"
,,Ahoj, tebe bych málem nestihl."
,,Mě? Potřebuješ snad ode mě něco?"
,,No.. Můžu jít stebou?"
,,Jasně.. Ale kde máš kluky?"
,,Ale, něco si potřebovali zařídit, ale mě se snimi nechtělo."
,,Aha."
,,Jak sis užila víkend?"
,,Nic moc. Musela jsem se učit a taky jsem byla venku s Jackem."
,,Ten malý uštěkaný Jack ještě žije?"
,,A jak, ten si žile líp než já. Ten dědula ho ještě neprodal do guláše." usměju se při vzpomínce na nadávajícího souseda.
,,Ale vždyť ten pes je váš, ne?"
,,Jo, ale on sliboval, že ho prodá. Ale stejně by ho nikdo nekoupil."
,,To je dobře... Víš co je nového?"
,,Ne, co?"
,,Přibude nám nová spolužačka."
,,A jé..."
,,A asi bude sedět stebou."
,,Proč semnou?"
,,Nikde jinde není místo."
,,No jo, vlastně... Víš o ní něco?"
,,Bohužel."
,,Doufám, že to nebude druhá Pat."
,,To si nemyslím."
,,No... uvidíme."
Vejdeme do třídy. Kluci už jsou tam.
,,Ahoj An." pozdraví všichni sborově.
,,Čau kluci." odpovím s úsměvem.
,,Těšíš se na novou spolužačku?" zeptá se mě Yoseob. Zase má ty rozježené vlasy. Tak mu to sekne.
,,Podle toho jaká bude."
,,Doufám, že bude normální." ozve se Changmin. Jelikož všichni víme na co naráží, rozesmějeme se na celé kolo.
,,Čemu se tlemíte?" s těmito slovy vstoupí nikdo jiný než můj idol Gongchan. On samozřejmě nic netuší. Jeho slova nás rozesmějí ještě víc. První je schopný slova Donghae.
,,Ale jen tak jsme se bavili a znáš Changmina. Ten když něco řekne, tak to stojí za to."
,,No jo... Ahoj, An." usměje se na mě tím svým neodolatelným úsměvem. Cítím, jak rudnu. To je trapas!!
,,A.. ahoj." vykoktám stěží. Už spolu chodíme 2 měsíce do třídy a já furt koktám když na mě promluví. By mě zajímalo, co si o mě asi tak myslí.
,,Mohl bych stebou mluvit? Nachvilku." Naneštěští právě zazvoní.
,,Tak o přestávce, jo?"
,,Jasně." To by mě zajímalo, co asi tak chce. A jelikož zazvonilo, přišel i učitel.
,,Dobrý den, posaďte se. Jistě víte, že nám přibude žákyně. Takže nechci slyšet žádné narážky, je to jasné?" S těmito slovy se podíval na Pat a její drahou polovičku Miku.
,,Ano, pane učiteli." zaznělo třídou. Ten zatím přešel ke dveřím a do třídy vstoupila ona. Málem jsem spadla ze židle. CO TA TU DĚLÁ??
,,Tak představ se nám." dotyčná si stoupla na stupínek a rozhlédla se po třídě. Pohledem se zastavila na mě a usmála se. Musela jsem asi vypadat jako totální idiot.
,,Jmenuji se Choi Hee Ra, ale prosím, říkejte mi Tess."
,,Děkujeme, prosím, posaď se támhle vedle An."
,,Ahoj." přistoupila k mé lavici a podívala se na batoh na židli. Oddělala jsem ho na bok. ,,Děkuju." Ani jsem se na ni nepodívala a věnovala se učení.
Hned jak zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy.
,,An." zavolal na mě někdo. Nezájem, řekla jsem si. Takto jsem došla až na školní dvůr. Konečně jsem se zastavila.
,,An?" Nasupeně jsem se otočila a hned jsem byla zase klidná, jak beránek, protože...
,,Chane.. Co ty tady děláš?"
,,A koho jsi čekala? Čínského Santu jsem zapomněl doma." Tomu se nedalo neusmát.
,,Ne to ne, ale... To nic..."
,,Děje se něco?" díval se na mě ustaraným výrazem. Pohlédla jsem se za něj a uviděla tři velice povědomé postavy.
,,Ne.. Neprojdem se?"
,,Jo.. Stějně jsem stebou potřeboval mluvit."
,,Mám se bát?"
,,Ne... Já jen..."
,,Chaníku!!" ozvalo se za námi. Oba jsme se jako na povel otočili. Za námi stáli naše drahé spolužačky- mezi nimi i Tess.
,,Můžeme jít s váma?" zeptala se Pat. Přitom se dívala na Gongchana. Takže chvilka s ním právě skončila. Smutně jsem se dívala do země.
,,No víš, Pat, právě jsem chtěl něco vyřešit s Annie." Zmateně jsem na něj pohlédla. On řekl Annie?? To.. To jako vážně?
,,A to jako nemůžeme jít s vámi?" tentokrát se Pat podívala na mě s výrazem : Zabiju tě, těš se.
,,Ne." To byla poslední kapka.
,,Co na ní je?! Otevři oči! Přece se nebudeš zahazovat s dcerou děvky?!" tohle zabolelo. Ale ji, protože jsem jí dala facku.
,,Ty..." přerušila ji další dobře mířená facka.
,,Nikdo.. Opakuju NIKDO SE NEMÁ, CO NAVÁŽET DO MOJÍ MÁMY!!!" zhnuseně jsem se na ni naposled podívala a pak jsem utekla. Zavřela jsem se na záchodech a tam se rozbrečela. Někdo vstoupil. Bylo mi jedno, že jdou mé vzlyky slyšet.
,,An?"
,,Co chceš?! Běž pryč!"
,,Nemůžeš tu zůstat celou přestávku."
,,Ty mi nemáš říkat, co mám a nemám dělat!!"
,,Jsi na mě pořád naštvaná?" Podívala jsem se na dveře. Moc dobře jsem věděla o čem mluví.
,,Proč radši nejsi s těma... krávama?!" odpověděla jsem otázkou.
,,Protože to sou krávy? An.. prosím, ...odpusť mi to."
,,Proč bych měla?"
,,Já... Zvorala jsem to..."
,,Konečně sis to přiznala... Bravo... A smím se zeptat, kdy jsi došla k tomuto závěru?"
,,Minulý týden."
,,To je dlouhá doba."
,,Jo to je... Nevěděla jsem, jak ti to mám říct."
,,Hm... A co děláš tady? Nemáš být náhodou na prumce?"
,,Přestoupila jsem."
,,Proč?"
,,Blbý kolektiv."
,,A ty si myslíš, že tady je lepší?" zeptala jsem se posměšně.
,,No... Jsi tu ty... A pak máš ve třídě samé fajn kluky."
,,Jak to můžeš vědět?"
,,No.. O přestávce jsem se trochu bavila s tím..."
,,S Jinyongem?" pomohla jsem jí.
,,Ano s tím... Je docela fajn."
,,Jenom abys nepřebrala."
,,Jak to myslíš?"
,,No... Po něm jede totiž Miku."
,,A to mě má zajímat? Já se sním jen normálně bavila."
,,No jen aby.." usmála jsem se. Asi to vycítila, a tak jsme se za chvilku smály obě.
,,Už vylezeš?" zeptala se, už zase v klidu.
,,A hned, jak vejdu do třídy, dostanu dveřma."
,,To si nemyslím.. Ale asi z toho budeš mít průšvih." Otevřela jsem dveře od kabinky a vylezla.
,,Myslíš?"
,,No když jsem za tebou běžela, tak Pat říkala, že si bude stěžovat."
,,Ona si začala. Mám na to svědky."
,,Mír?"
,,Mír." řekla jsem. Potřásly jsme si rukama.
,,Co bylo bylo."
,,Přesně."
Společně jsme vešly do třídy, kde nás uvítal jásot a potlesk.
,,Bravo." ozývalo se ze všech stran, když jsme si sedaly. Rozhlédla jsem se po třídě. Ty dvě tady ještě nebyly. A chyběl i Chan. No super!
,,Seo Ae Chan nechť se dostaví do ředitelny. Opakuji: Seo Ae Chan, nechť se dostaví do ředitelny."
,,A sakra." řekla jsem si pro sebe.
,,Ona si šla stěžovat?" zeptal se Yoseob.
,,Jo a Chan šel s nimi." ozval se Jinyoung.
,,Tak já pádím." přešla jsem ke dveřím.
,,Nemám jít stebou?" přiběhl ke mě Minnie.
,,Tak to asi nepůjde pane Sungmine... An ty běž a ty na místo." Právě totiž přišel učitel.
,,Držíme palce." ozvalo se ještě než jsem zavřela dveře. I když mi nebylo moc do smíchu, usmála jsem se. Přišla jsem k ředitelně.
,,Pojďte dál." ozvalo se, hned jak jsem zaklepala. Vešla jsem.
,,No, slečno Seo Ae Chan.. Mám tady na vás stížnost.. Od vaší spolužačky Sho Pat. Prý jste jí bezdůvodně dala facku."
,,To nebylo bezdůvodně. Já..."
,,Ano, já vím, vy jste se bránila, protože urážela vaši matku."
,,Jak to..?"
,,Váš spolužák Gong Chan Shik tu byl také." Taže on se mě zastal?? Není možná. Rozzářila jsem se.
,,Moc bych se neusmíval. Co sváma mám dělat?"
,,No..."
,,Necháme to jen na písemném napomenutí, co vy na to?"
,,Ježiš, děkuju, pane řediteli, děkuju moc."
,,Ale už se to nesmí víckrát opakovat."
,,Když nebude ryt."
,,I kdyby říkala erárví jaké věci, tak ji prostě neposlouchejte!"
,,Pokusím se."
,,Můžete jít."
,,Děkuju. Pěkný den. Nashledanou."
,,Nashle." Jakmle jsem vyšla z ředitelny, poskočila jsem si. Tak a je to. Uf.
***
Odzvonilo poslední hodině a já jsem vyběhla ze školy. Spolužákům jsem nic o tom, co dělo v ředitelně neřekla. I když jim nebylo snadné oddolávat, nakonec jsem to zvládla.
,,An, zastav, prosím." zastavila jsem jako na povel a počkala až mě dojde.
,,Copak, nejdeš s ostatními?"
,,Myslel jsem, že by ti nevadilo, kdybych šel stebou, ale jestli mám..."
,,Ne.. Jistěže mi to nevadí. Jen jsi mě... překvapil."
,,A jo, já myslel, že ti vadí má přítomnost." posmutněl.
,,Ale nevadí, naopak jsem ráda, že jdeš právě semnou, ale jakto, že tak najednou?"
,,Změna je život." řekl, už zas s úsměvem.
,,To je fakt. Ale až tak náhlá změna?"
,,No... Stejně jsem stebou potřeboval mluvit."
,,A o čem?"
,,Nešla bys semnou do cukrárny?" Tole mi vyrazilo dech. Já?? Já s ním... mám jít... do cukrárny?? Pak mi to docvaklo.
,,Vy jste se na mě domluvili?!" řekla jsem rozezleně.
,,Co?"
,,No jasně.. A já myslela, že... A dokonce..."
,,Dokonce co?"
,,Ale nic."
,,Asi jsi to špatně pochopila, já..."
,,Ne! To ty jsi to špatně pochopil!! Já nejsem Pat, Gongchane!!" Rozběhla jsem se pryč a jeho nechala je tak stát.
Když jsem doběhla na intr, čeklalo mě další překvapení v podobě mojí nové spolubydlící. O to větší byl ten šok, když jsem tam uviděla Tess.
,,Jsi ráda, že jsme spolu na pokoji?" zeptala se, ale jakmile si všimla mého výrazu, zvážněla.
,,Stalo se něco?"
,,Ne.. jen jaksi podezřele často utíkám."
,,Aha. A před kým?"
,,Sama před sebou... Nedokážu se postavit problému. Jen od něj uteču."
,,To si nemyslím. Ty jsi... expert na problémy."
,,Asi ne... Nejvíc mě štve, že s ním nedokážu mluvit. Vždycky když se objeví... nemám slov. A když ty slovam mám, tak jsem na něj hnusná."
,,Promiň, ale nejsem jaksi v obraze. O kom je řeč?"
,,O... Gongchanovi."
,,Aj.. Tajná láska?"
,,Bohužel."
,,An.. Netrap se kvůli tomu. Jen tě to víc zničí."
,,Jenže on za to stojí."
,,Ale houby s kokosem... Žádný za to nestojí."
,,Ale on jo!"
,,No... Já jsem ho trochu pozorovala a myslím..."
,,Co?" Naneštěstí v tu chvíli někdo zaklepal.
,,Dále." řekly jsme jednohlasně.
,,Můžu?" strčil Jinyoung hlavu do dveří.
,,Jasně, pojď dál. Co potřebuješ? Zase matiku?
,,No... to taky, ale... posílá mě Chan"
,,Za kým?" zeptala jsem se velmi 'chytře' .
,,Za tebou přece."
,,Proč? Já si sním nemám co říct."
,,Já mám jiný názor."
,,A proč nepřišl sám?" Jin přistoupil ke dveřím a otevřel je. Tam nestál nikdo jiný než Chan.
,,Můžu stebou mluvit?"
,,Prosím." řekla jsem, ale nevěnovala jsem mu ani pohled.
,,O samotě." upřesnil.
,,Jojo, my mizíme. Pojď." vzal Jin Tess za ruku. Nevzpírala se, jen na ohlédla a mrkla na mě. Osaměli jsme.
,,Tam v parku... jsem tě opravdu chtěl pozvat do cukrárny. S nikým jsem se nedomlouval. Vážně... An, tobě bych nikdy nelhal."
,,A můžu ti věřit?"
,,Jestli nevěříš mě, tak..."
,,Víš, Chane, já bych ti i věřila, ale život se na mě vyřádil až moc a je těžké zas někomu věřit.. po tom všem..."
,,Chápu tě... Ale já opravdu nemám sílu ti ublížit."
,,To říkal taky a jak to dopadlo? Skončila jsem v děcáku." při vzpomínce na ten den se mi nahrnuly do očí slzy.
,,To je mi líto... Nikdy jsi o tom nemluvila."
,,Doufám, že tohle zůstane jen mezi námi?"
,,Jasně, myslíš, že jsem takový kecal?"
,,Ne to ne... Ale nechci aby se o tom dozvěděly ty dvě."
,,S těma si už nemám co říct."
,,Jakto?"
,,Po tom, co ti řekla Pat? Sama je děvka." Ohromeně jsem se na něj podívala. Všiml si mého výrazu.
,,Co je?"
,,Ty.. ty si řekl..." rozesmála jsem se na celé kolo.
,,Co? Co jsem řekl?"
,,Spro... sprosté... slovo..." vypravila jsem ze sebe.
,,No... asi nejsem takový svatoušek... Ale ještě řekni, že to není pravda?"
,,Je. Ale nečekala bych, že to uslyším zrovna od tebe."
,,No jo, ale někdo dělat musí."
,,Hej! To je moje hláška."
,,Chichichi."
,,Nesměj se." a jelikož nebylo nic jiného po ruce, hodila jsem po něm polštář.
Po půlhodině smíchu, jsem se svalila na postel, on si sedl na židli a usmál se na mě.
,,Můžu ti něco říct?"
,,Hm?"
,,Jsi skvělá."
,,Co?" to bylo ale rychlé probuzení do reality. Zatčila se mi hlava a padla jsem zpátky na postel.
,,Dokážeš rozvesrlit člověka... Když jsem sem přišel, byl jsem napjatý, jak pružinka, ale teď... Ve tvé přítomnosti se cítím nějak... jinak."
,,Jak jinak?"
,,No... cítím takové... teplo... u srdce..."
,,To je láska." vyšlo ze mě dřív než jsem to mohla zastavit. Okamžitě jsem získala podobu zralého rajčátka.
,,Myslíš?"
,,Já... já... nevím... Plácla jsem to jen tak." Ale on se tvářil jaksi vážně.
,,Promiň.. Nechtěla jsem... Ach jo.. Všechno zkazím." Vstal a přistoupil ke mě. Donutil mě abych se na něj podívala. Zvedl mě a...
,,Lidi, jsem zpátky.." vrazila do dveří Tess. Rychle jsem od sebe Chana odstrčila. Jakmile si nás všimla, zarazila se. ,,Ou, sorry." a byla zas pryč.
,,Oujé..." řekla jsem jen. Chan došel ke dveřím. Už jsem myslela, že odejde, ale on jen zamčel a opět se ke mě vrátil.
,,Aspoň nás nebude nikdo rušit." a naše rty se spojily ve vášnivém a horkém polibku. Nejdřív jsem byla zaskočena, ale pak jsem mu rukou prohrábla vlasy a začala mu pilibek oplácet. Vzal mě kolem pasu a to jen prohloubilo naše spojení. Brzy jsme se ale pustili, protože nám jaksi došel starý dobrý stejček Kyslík.
,,Miluju tě." zašeptal.
,,Víš to jistě?" zeptala jsem se s mírným úsměvem.
,,Vím." objal mě. A jelikož jsem to nečekala, skončili jsme oba na posteli. Ještě, že tam byla. Naše pohledy se zase střetly, ale už nám nebylo dopřáno dalšího polibku, protože nějaký nedočkavec se začal dobývat do pokoje. Nejradši bych ji... Vymanila jsem se z jeho teplého a voňavého objetí. Došla jsem ke dveřím a podívala se na něj. Už se zvedl a kývl na mě. Otočila jsem klíčem a do pokoje vpadla Tess a za ní Jinyoung.
,,Je na čase jít." řekl Chan.
,,No jo... Můžeš ještě na slovíčko?"
,,Jasně." vyšli jsme z pokoje.
,,Copak?"
,,Byla bych ráda, aby to, co se stalo, zůstalo mezi námi dvěma. Nechci, aby se dozvěděli ostatní. Teda aspoň prozatím."
,,To nebude problém, ale dlouho bez tvojí blízkosti nevydržím." Zády jsem byla opřená o stěnu, a tak překonal vzdálenost mezi námi.
,,Poslední pusu." zaškemral. Vypadal tak roztomile. Vyhověla jsem jeho přání. Tento polibek byl, bohužel, moc krátký.
,,Pro štěští." řekla jsem, když se odtáhl.
,,Toho si budu vážit." Zaklepal na dveře. ,,Jine, jdeš?" zeptal se, ale dveře neotevřel.
,,Jo." ozvalo se a z pokoje vyšel on i s Tess.
,,Tak ahoj, holky."
,,Čau."
Vrátily jsme se do pokoje.
,,Tak jak ses dnes měla?" zeptala se Tess. ,,Teda až na to před dvěma hodinami."
,,V poho."
,,Co Chan? Co chtěl?"
,,Ále... Jen mi něco vysvětlil."
,,Aha."
,,Jak se ti líbí naše třída?"
,,No až na pár vyjímek v poslední lavici to docela ujde."
,,Moje řeč. A co... Jinyoung?"
,,Ééé... no... Je fajn."
,,Tak fajn, jo?"
,,No... A co jako..."
,,Ale nic." usmála jsem se v duchu.
*klep klep*
,,Ano?" otevřela Tess dveře. ,,Jine? Sis něco zapomněl?"
,,Hihi... An.. Půjčíš..." Ale to už jsem mu sešit do matiky s úsměvem podávala.
,,Dík." Když jsem se otáčela, nemohla jsem si nevšimnout, jak se na sebe ti dva dívají. Tak takhe to je, prolétlo mi hlavou.
***
Zdál se mi tak krásný sen, ale nevím, jak dopadl, protože se ozval to nepříjemné pípání. Natáhla jsem se po tom pekelném stroji a tím vypnla to příšerné drnčení.
7:15
Vycházíme s An z intru, když nedaleko před námi uvidím dvě povědomé postavy, jak na nás mávají.
,,Podívej." řeknu.
,,Juj." Konečně je dojdeme.
,,Ahoj, vyspané do růžova?" zeptá se nás Jin.
,,Než dojdeme do školy, tak budeme určitě růžoví všichni." okomentuje to Chan. Všichni se rozesmějeme. Vtipálek, pomyslím si.
V takto veselé náladě dorazíme až do školy. Tam se ale zase jaksi všechno pokazí. Když vejdeme do třídy, k naší lavici přijde Pat s Miku.
,,Co tu ještě děláš?!" oprskne se na An.
,,Coby, jdu se učit."
,,Tebe nevyrazili?!"
,,Proč by to měli udělat?"
,,Napadla jsi mě!!"
,,A nedostala jsi náhodou úpal?"
,,Ty malá mrcho!!"
,,Taky tě žeru."
,,Děvko!!" Překvapeně jsem se podívala na An. Ta si je dál nevzrušeně chystala věci a Pat si vůbec nevšímala.
,,Co se to tu děje?" ozval se za námi učitel.
,,Ona mi nadává." řekla Pat s falešnými slzami v očích.
,,Kdo?"
,,Seo Ae Chan."
,,An?"
,,Pane učiteli, to ona mi tady celou dobu nadávala."
,,To není pravda! Proč si vymýšlíš? Já ji chtěla normálně pozdravit a ona na mě hned, že jsem děvka a tak."
,,Ty si..."
,,Tak dost! Půjdete obě semnou!"
,,Ale An je v tom nevinně." zastala jsem se jí.
,,Nech to být." šeptla mi než odešla.
,,Ale An... Svině jedna!!"
,,Kdo?" ozval se zamnou Yoseob.
,,Pat, kdo jiný."
,,No jo."
,,Jestli kvůli ní An vyrazí, tak ji zabiju!"
,,Myslím, že to by An asi moc nepomohlo." řekl Jin.
,,To je fakt." smutně jsem se složila do lavice.
,,Nebuď smutná. An by nevyrazili." sedl si vedle mě Jin a objal mě.
7:45
Vrátila jsem se do třídy.
,,Tak co?" zeptala se nedočkavě Tess. Smutně jsem na ni koukla. ,,Snad tě...?"
,,Co?"
,,.. nevyrazili?"
,,Ne, ale budu chodit do jiné třídy."
,,Ale proč ty?"
,,Protože ona dokáže až moc dobře manipulovat s lidmi. Její otec je partner školy a stará se o finance. Pohrozila, že s tím 'táta sekne'."
,,To je..."
,,Ne nic neříkej, aspoň ne tady. Nechci aby z toho měl průšvih ještě někdo. Stačí, že budu mám problémy já, natož tak ještě ty."
,,No jo, dám si pozor.. A do které tě dali?"
,,O patro víš."
,,Tak se uvidíme o přestávce."
,,Jojo.. Ahoj, lidi."
,,Čau."
,,Táhni." ozvala se posměšně Pat. Nevšímala jsem si jí.
Naštěstí mě poslali do třídy, kam chodí dva kluci z intru- Heechul a Son Dong Woon. Heeho znám, je to bratr Haeho, ale Woona jsem viděla všehovšudy 3x.
***
,,Jé, ahoj An, co ty tu?"
,,Jdu se učit za váma."
,,Jakto?"
,,Kvůli té píp z naší třídy mě přeložili."
,,A tak."
,,Ty jsi Seo Ae Chan?" přichází k nám s úsměvem učitel.
,,Ano, ale prosím, jen An." usměju se nesměle.
,,Dobře. Zatím si sedni tady vedle DongWoona. Kdyby něco tak tě přesadím za Son Hyunem. Sama bohužel sedět nemůžeš."
,,My se snesem." probudí se hned k životu DongWoon.
,,No jen aby." pohlédl na něj podezřívavě, ale s úsměvem učitel. Pak se DongWoon otočil na mě.
,,Doufám, že z nás budou kamarádi." usmál se. Najednouj jsem nevěděla co říct. Ten jeho úsměv... Tmavé oči, ve kterých jsem se topila. To na mě bylo moc.
,,Pane učiteli, mohla bych, prosím, na WC?" přihlásila jsem se.
,,Ano, není ti nic?"
,,Nene.." vystřelila jsem ze třídy, jak raketa. udýchaně jsem doběhla na toaletu.
,,Co se to stebou děje?!" podívám jsem se na svůj odraz v zrcadle. ,,Nejdřív se líbáš s Chanem a říkáš, že ho miluješ a pak se na tebe usměje skoro cizí kluk a ty se chováš jako... bláznivá puberťačka!!" nadávám sama sobě.
Když se vrátím asi po pěti minutách, učitel se na mě starostli vě kouká.
,,Opravdu ti nic není? Jsi nějaká bledá."
,,Ne, to je v pořádku, jen jsem... si vzpomněla na něco."
,,Dobře.. Ale kdyby cokoliv, tak řekni."
,,Ano." posadila jsem se. Na lavici ležel lístek. opatrně jsem ho rozevřela, aby to neviděl učitel. Udělal jsem něco špatně?: stálo tam. Rychle jsem vydolovala z pouzdra propisku a na lístek napsala: Ne, jen.. máš hezké oči. Opatrně jsem posunula lístek pod jeho sešit. Všiml si toho, ale nevytáhl ho.
O přestávce jsem šla na školní dvůr. Potkala jsem Yesunga s Wookem. Nic zvláštního. Ti dva se měli přece jen rádi. Zahlédla jsem známé postavy a vydala se k nim.
,,Ahoj An, jak bylo v nové třídě?" pozdraví Min. Chan se na mě usmívá, jako by mě neviděl snad měsíc.
,,Tak co?" zeptá se hned Tess.
,,Můžeš na chvilku?"
,,Jasně." Poodejdeme od ostatních.
,,Tak..?"
,,Jsem v háji."
,,Ale.. Tak povídej." daly jsme se do chůze.
,,Sedla jsem si s DongWoonem. To je ten hezoun z intru."
,,Na intru jsou ale samí hezouni." usměje se Tess.
,,Jak bych ho popsala... Hm... Má světle hnědé vlasy, nosí je na ježka."
,,Jóó, toho si pamatuju.. od vidění... A..?"
,,No a... on se na mě podíval těma svýma tmavýma očima... Takový nádherný pohled.. A... já.. on..."
,,To nemyslíš vážně, že ne?" podívá se na mě Tess zděšeně. ,,Co... Chan?"
,,No právě... Jsem z toho zmatená."
,,Se ti nedivím.. On a Chan... To bude..."
,,A teď si vyber."
,,Prekérní situace, že?"
,,Průšvih ani tak není to, že se mi líbí, ale to, že bydlí na intru a chodíme do stejné třídy."
,,Máš recht.. Otázkou je, co cítíš tady." a sáhla si na levou stranu hrudi.
,,To je právě to, co nevím.. Jedna polovina touží po Chanovi a druhá po DongWoonovi."
,,A on to ví?"
,,DongWoon?... Dofám, že ne."
,,Tak to máš zatím v suchu."
,,No.. dokud se to neprovalí."
,,Já to nikomu neřeknu."
,,Jsi kámoška." vděčně jsem se na ni usmála.
,,Hlavně neudělej žádnou volovinu."
,,Neboj."
,,Jen aby." usmály jsme se na sebe.
,,Všechno v pořádku?" zeptal se Min, když jsme se vrátily.
,,Jo."
,,Kam zmizel Gongchan?"
,,Kamsi šel." řekne Changmin.
,,Héééj! Klucííí!!" dobhne k nám Gi- Kwang. ,,Rychle pojďte semnou!" řekne udýchaně.
,,Kam?"
,,Neptej se a pojď! Ale rychle!" Z jeho pohledu, kterým se na mě podívá, nemám dobrý pocit. Společně vběhneme do školy a Gi- Kwang nás zavede do druhého patra, kde stojí několik studentů, mezi nimi i Heechul, a uprostřed...
,,To snad ne." hlesnu. Pohled, který se nám totiž naskytá, je prostě... děs. Uprostřed hloučku přihlížejících se na zemi válí Gongchan s Dongwoonem. Perou se jako malý kluci. Oba rudí. Chan má natrhlý ret, Woon roztržený rukáv saka a z nosu mu odkapává krev.
,,Co se to tady děje?!" zahřmí chodbou. Učitel bojových sportů se pomalu rozejde k nám. Přihlížející se rozejdou, ale ti dva si toho očividně nevšimli.
,,Tak necháte toho?!" odtrhne je od sebe. ,,Bože! Chováte se jako malí!! Půjdete semnou!!" Když procházejí kolem nás, oba se na mě podívají. Chan zdrceně, Woon smutně. Odvrátím pohled, ale nejsem s to se pohnout. Jeho oči... A za to můžu já.
,,An.. Bude zvonit." ''probudí'' mě Tessin hlas.
,,Jo... Ahoj... Uvidíme se na intru." Zapluju do třídy a když jsem ve své lavici, složím hlavu do dlaní a rozpláču se. Naštěstí tam nikdo není.
,,Annie.. nebreč." přisedne si ke mě Heechul. Schová mě ve svém hřejivé a tolik uklidňující náruči. Když mě pustí už nepláču a zrovna v ten moment zazvoní.
,,Přesně načasované." usměje se.
,,Děkuju." špitnu.
,,Musíme si pomáhat."
V polovině hodiny se vrátí Dongwoon. Sako má čisté a zašité, na nose si drží sáček s ledem. Sedne si, ale vyhýbá se mi pohledem.
,,Zlobíš se na mě?" zeptám se ho potichu.
,,Proč?" překvapeně na mě pohlédne.
Sedne si, ale vyhýbá se mi pohledem.
,,Zlobíš se na mě?" zeptám se potichu.
,,Proč?" překvapeně na mě pohlédne. Ty oči, které mě ještě před necelými dvěma hodinami s veselými jiskrami vítaly, v těch čokoládově tmavých očích se teď odrážel smutek a bolest.
,,To všechno je moje vina."
,,Ty to určo nejsi."
,,A kdo jiný?" Jeho pohled se stočí na...
,,Sia??.. Co...?"
,,Byla na záchodě a slyšela tě." Začala jsem pomalu nabýrat tu hezkou červenou barvu.
,,Ty.. Ona ti..." vykoktám. Přikývne. Rak by se mohl jít zahrabat. Takže se du zahrabat, protože jsem rak. On si toho zřejmě všiml, protože se začal potichu smát.
,,Pane a dámo! Je vyučování! Jestli si chcete dát rande, tak si ho domluvte o přestávce!" ozve se nad námi hlas učitele. To mě dodělá. Přeju si abych nebyla vidět.. Mohla bych si teď klidně stoupnout na křižovatku místo semaforu.
Konečně zazvoní. Loudám se, chci být s Dongwoonem sama. Pomalu zvedám židličku. odvážím se na něj pohlédnout. Balí si věci, ale nezdá se, že by nějak pospíchal.
,,Chceš vědět co se stalo, nemám pravdu?"
,,Jak to...?"
,,Vím. Tak chceš?"
,,Jasně."
,,No... nejdřív to řekla mě a pak to letěla vyslepičit Chanovi. Nevím, co mu řekla, ale sem přiletěl, jak tornádo a zbytek už znáš."
,,Aj... Takže teď už mi zbývají jen dvě možnosti."
,,A to?"
,,Vyskočit z okna nebo se spláchnout do záchodu. Prostě zmizet z povrchu zemského." Jen jem to dořekla začal se smát... Nechápavě se na něj podívám, ale hned si uvědomím, co jsem právě řekla a přidám se k němu.
,,Bavíte se?" ozve se najednou ode dveří. Úsměv mi okamžitě zamrzá, protože mě Tess propaluje pohledem alá Vražda čínskými hůlkami.
,,Jo. Už jdu." obrátím se na Woona. ,,Ahoj zítra."
,,Jojo, ahoj. Kdyžtak se uvidíme na večeři."
,,Jojo."
***
,,Co to mělo jako znamenat?!"
,,Co jako?"
,,To jak jste se tam řehtali?!"
,,No co.."
,,To že se pral s Gongchanem, to ti neva?"
,,A to že si začal, to neřekl, že?"
,,Po tom, co mu řekla ta holka z vaší třídy, se mu ani nedivím."
,,A co mu řekla?"
,,Že prej ste se líbali na záchodě."
,,Co?! To že mu... řekla??"
,,Jo."
,,A on tomu věří?"
,,Jo."
,,Super.. Takže když mu nějaká kráva řekne takovou hovadinu, tak tomu uvěří a hned se žene za ním, jen aby ho zmlátil?"
,,No.. Takže to není... pravda?"
,,No jasně že ne! Si myslíš, že jsem taká, bo co?"
,,No... Popravdě se mi to taky nezdálo, ale co sem s tím měla dělat?"
,,Zastat se mě."
,,To by asi nemělo smysl." najednou se tvářila jaksi jinak. Tak nějak... smutně.
,,Proč?"
,,Tohle ti mám dát." podala mi složený kousek papíru.
,,Co to je?"
,,Čti a uvidíš." řekla jen. Opatrně jsem ho rozložila a četla uhledným písmem: Miloval jsem tě. Teď jsem poznal tu pravou An. Myslel jsem, že jsi jiná, ale zmýlil jsem se. Nechci abychom se ještě někdy viděli. G. Dočtu a kapsu mi rozebzučí mobil. Podívám se na číslo. Neznámé. Zvednu to.
,,Haló?"
,,Mluvím prosím se Seo Ae Chan?"
,,U telefonu."
,,Promiňte, že vás vyrušuji, ale našli jsme vaši rodinu." Nevěřícně čučím.
,,A kde..? Jak..?" najednou jsem neskutečně šťastná.
,,Je mi to moc líto, ale dnes ráno, když jeli za vámi, tak měli autonehodu. Nikdo nepřežil." Nikdo nepřežil, znělo mi pořád dokola v hlavě. Nikdo.. Když už jsem mohla poznat svou rodinu, tak...
Zastavím se a po tváři mi steče slza následovaná další. Papírek i mobil mi vypadávájí z rukou, podlamují se mi kolena. Klečím na špinavém chodníku a třese semnou nesnesitelná bolest. Nevšímám si toho, že budu mít špinavá kolena. Někdo se ke mě sklání. Tess to není. Je mi to jedno. Dotyčný mě bere do náruče, ale to je mi všechno jedno. Nevnímám okolí. Jsem mimo. Lomcuje semnou hrozná bolest. V jeden moment jsem přišla o všechno. O rodinu, kterou nikdy nepoznám, o kluka, který mě měl rád.. Někdo mě pokládá opatrně na postel a přikrývá mě peřinou. Usínám...
***
Někdo mě drží za ruku. Lehce pohnu prsty.
,,An?" Pootevřu jedno oko. Asi to vypdá komicky, protože se usmívá. ,,Jsem rád, že jsi se probudila."
,,Co... Co se stalo?" zašeptám a posadím se.
,,Ty nevíš?... Vycházel jsem zrovna ze školy, když jsem tě zahlédl, jak klečíš na chodníku. Přišel jsem blíž a všiml si, že brečíš. Odnesl jsem tě na intr..."
Teď se mi všechno vybyvilo. Lístek, telefonát, něčí náruč. Do očí se mi derou slzy. Všimne si toho a přitáhne si mě do náruče. Cítím jeho vypracované tělo a pravidelný tlukot srdce. Do nosu mi pronikne jeho vůně. To už mu mé slzy smáčejí tričko, no nevypadá, že by mu to vadilo. Nevím, jak dlouho takhle sedíme. Chci se v jeho náruči ztratit. Aby ta ukrutná bolest zmizela. A pojednou mi dojdou slzy. Odtáhnu se od něj a dívám se na tu mokrou skvrnu na jeho triku.
,,Promiň." pípnu. Cítím se trapně, že tu brečím, jak malá holka.
,,Neomlouvej se.. A nemusíš se stydět. Pláč je stejně přirozený jako smích." podává mi kapesník. To jako umí číst myšlenky, bo co??
,,Kde je vůbec... Tess?"
,,Šla za... Gongchanem. Ale nevím, kde je tak dlouho."
,,Jak dlouho...?"
,,Asi 5 hodin... Tess odešla cca před 10 minutama."
,,Hm... Asi zašla za Jinyoungem."
,,Oni spolu..."
,,Asi jo."
,,Aha... A mám pro něj dojít?" Moc dobře vím, koho myslí.
,,Ne... Nemělo by to smysl."
,,Myslíš?"
,,Já si to nemyslím, já to vím... Nemůžu říct, že semnou rozešel.. Ale prostě... Už mě nechce nikdy vidět."
,,Aj... A to kvůli.. tomu?"
,,Zřejmě jo."
,,Ou... Mohl bych se na něco zeptat?" Tuším na co, ale nechám ho, aby se zeptal. Přikývnu.
,,Co se stalo?"
,,Volali mi z děcáku, že prý se ozvala moje rodina."
,,A proto...?"
,,Ne... Řekli mi, že když jeli zamnou, měli nehodu... Nikdo nepřežil." Všchno říkám v klidu, i když uvnitř mě cítím hroznou, nikdy nekončící bolest.
,,To je mi líto... Ale co tak najednou?"
,,To netuším.. Ale prosimtě, zatím to nikomu neříkej."
,,A co jsem nějaká drbna?"
,,Ne to vůbec ne, ale... nemusí to všichni vědět."
,,Až to budeš chtít říct, tak to řekneš.. Neboj, na mě je spoleh."
,,Děkuju."
,,Za málo. Jednou pomůžu já tobě, podruhé ty mě." usměje se. Přes všecku bolest se také na něj usměju.
,,Tak se mi líbíš... Žádné slzy... Vím, že je to těžké, ale neohlížej se za tím. Jinak tě to zničí."
,,Já vím... Jsem ráda, že zrovna ty jsi můj kamarád."
,,Já jsem taky rád, že mám za kámošku takovou bezva holku."
,,Bezva... Hehe... Jde vidět, že mě neznáš."
,,Ale až tě poznám, tak to bude dílo." zasměje se. Má tak pěkný smích.. Vlastně všechno je na něm hezké. Bože, co to melu??
,,Tak hrozné to zas nebude."
,,Jen aby.."
,,Ty.." hodím po něm polštář. Směje se na celé kolo a polštář mi hází zpátky. Rozesměju se a trefím ho do břicha. Když jsem s ním cítím se šťastně i po tom všem.
,,No počkej!" Vypísknu, chci přeskočit na druhou postel, ale ujede mi noha a já se rozplesknu přímo o roh postele. A ještě k tomu si narazím nohu a před očima se mi objeví roj hvězdiček.
,,Annie." přiskočí ke mě okamžitě. ,,Jsi v pořádku?" Pomůže mi postavit se zpátky na nohy. To jen způsobí, že se mi ještě víc zamotá šiška, takže sebou málem zas prásknu, nebýt jeho paží, které mě toho ušetří. Opatrně mě posadí na postel. V hlavě mi bolestivě škubne, když si sáhnu na místo, kam jsem se bouchla. Nahmatám velkou bouli.
,,Super."
,,To bude dobrý. Do svadby se to zahojí." konejšivě mě obejme. Teprve teď si uvědomím, že to měkké na čem sedím, není postel, ale jeho klín. Podívám se na něj, no vůbec mu to nevadí.
,,Jsem těžká." chci si sednout na postel, ale zadrží mě jeho nesouhlasný pohled a ruce omotané kolem mého pasu.
,,Nejsi. Seď, prosím.."
,,Za chvilku mě stejně shodíš, protože jsem vážně těžká."
,,Ale řasy s kakaem. Jsi... lehká..."
,,No jasně, však vidím, jak ti naskakují kapičky potu."
,,Babo jedna! Neštvi mě!!" Ta naštvanost mu toliko sekne!!
,,No jo, porád." usměju se. Na jeho klíně je mi tak příjemně. Divže nevrním.
,,Annie?"
,,Hm?" To oslovení se mi začíná líbit, zvláště když ho říká on.
,,Máš... Máš... přítele? Tam u vás." Docela mě tou otázkou zaskočí.
,,Proč se ptáš?"
,,Tak."
,,Nemám."
,,Jakto? Copak u vás nejsou hezcí kluci?"
,,To jo, ale..."
,,Ale?"
,,Nikdo zřejmě nemá zájem."
,,To nechápu, ty taková hezká dívka a nemáš kluka?"
,,Hezká?? Dovol abych se zasmála. Haha."
,,A nejsi snad?"
,,Ne."
,,Ale mě se líbíš." Vytřeštím na něj oči.
,,To jako... To jako vážně?"
,,Jo... Jsi přesně ten tip, co se mi líbí."
,,Vážně?"
,,No jasně. Víš.. ty jsi... milá... tichá... a přitom umíš člověka neskutečně potěšit..." Na tváři se mi objeví ruměnec.
,,Když se usmíváš, tak vypadáš... sexi." dodá potichu a začervená se. Tohle je na mě moc. S velkým otazníkem na mě koukne. Dívám se mu upřeně do očí jestli to, co řekl, myslel vážně. Asi myslel, protože se ke mě nakloní a jemně mě políbí na rty. Nebráním se, protože mě to jednak zaskočí a jednak se mi to líbí. Odtáhne se, aby mi viděl do tváře.
,,Promiň.. Asi jsem to přehnal." sklopí opět oči. Donutím ho, aby se na mě podíval. Něžně se na něj usměju a sama ho políbím. Asi je stejně zaskočený jako jsem byla před tím já, ale to ho brzy přejde. Ani nevím, jak, ale najednou ležíme oba na posteli, on nade mnou, a líbáme se ostošest. Najednou si na něco vzpomenu. Ten samý pokoj... Chan a já... Včera... Při té vzpomínce přeruším náš polibek. Zmateně se na mě podívá. Mám slzy v očích.
,,An? Co je? Udělal jsem něco špatně?"
,,Ne ty ne.. Ale já jo."
,,Co?"
,,Včera jsem se takhle líbala s Chanem."
,,Svědomí?"
,,Jo.. Připadám si jako.."
,,Ne neříkej to. Ty nejsi děvka.. To já.. Nechal jsem se unést. Promiň."
,,Takže..?"
,,V poho.. Tohle bude naše malé tajemství. Jo?"
,,Jo."
,,A teď už nebreč... Už to nikdy neudělám.. Teda pokud... nebudeš chtít."
,,Děkuju." Obejmu ho. ,,Jsi skvělý kluk."
,,A ty skvělá holka." přitiskne mě k sobě.
***
A jak to bylo dál?
An se s pomocí kamarádú přenesla přes tu tragédii a Dongwoon byl víc než kamarád. Pat úspěšně polapila Gongchana. Spolu s Miku, která získala Jinounga, začali pro prváky představovat horzbu s velkým H. Tím to ale neskončilo. Všichni byli jakš takš šťastní, ale Tess byla nějaký čas jako bez duše kvůli rozchodu s Jinem a následného zjištění, že se dal dohromady s Miku. Až jednou...
,,Heechule, co ty tu?"
,,Mám tu schůzku."
,,A s kýmpak?"
,,Není to jedno?"
,,Jedno je kolečko od trakaře. To říká An."
,,Moudrá to dívka." *
,,Jo, ta ví i to , co by člověk nečekal, že bude vědět."
,,Budu jí muset poděkovat."
,,Ale ale..." viditelně posmutněla.
,,Nebuď smutná.. Chci jí poděkovat za to, že mě sem dnes poslala... za tebou." Všiml si, jak pookřála.
,,Za mnou??" zeptala se nevěřícně.
,,Jo... Tess, miluji tě."
A tak zazvonil zvonec a všem strastem byl projednou konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | 6. března 2012 v 18:14 | Reagovat

nádheraaaa :) :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P

2 Katka Katka | E-mail | 6. března 2012 v 18:14 | Reagovat

toto mě baví číst :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama